Džaniben, strohý, informačně nadupaný sborník studií o Romech. Romano kurko, někdejší romské noviny přímo „z terénu“ psané jakoby redakce sídlila v mikulovském vinném sklepě. Romano hangos, další noviny, které nakonec musely ukončit agónii až příliš veselého Romano kurko. Dál dětský časopis Kereka, magazín pro romské teenagery Romano VIP, lesklý barevný list Romano vodi plný pozitivních vzorů k následování, zpravodajský server Romea, atd. atd. Stejně tak romské spolky a straničky, kongresy, aliance, hnutí, unie a iniciativy, snažící se uchytit v politice na komunální či celostátní úrovni. Všechny tyhle prostředky a nástroje, pomocí nichž měla být prosazena nebo aspoň veřejně prezentována část „romských záležitostí“, potřebovaly k žití dotace či jinou formu pomoci.

Většina většiny (české) výše uvedené názvy skoro nikdy v životě neslyšela, pokud ano, jsou jí tyto romské aktivity ukradené nebo si z nich tropí šprťouchlata. Většina menšiny (romské) zase zůstává zamotaná do pavučin nezaměstnanosti, existenčních starostí, nedostatečného vzdělání. Žije v podmínkách, kdy si holt nebude čekání na exekutora zpestřovat u ranní kávy předčítáním o svých vzdálených příbuzných v Katalánsku či o poslední rezoluci Mezinárodní romské unie. „Romské“ časopisy, knihy, strany a politici mají spíš kontakty a odezvu mezi aktivnějšími, vzdělanějšími a integrovanějšími Romy (a samozřejmě pak všemi jejich strýci, sestřenicemi a bratranci bratranců atd.) a pak mezi Neromy, kteří nějakým způsobem s Romy spolupracují. A to je mezi Čechy zase menšina – převážně zestárlá alternativní mládež, okorálkované slečny a vlasatí týpci s humanitním vysokoškolským vzděláním, přeplněnou knihovnou a ne zrovna přeplněnou peněženkou, opozičně naladěná vůči převažujícímu českému „mainstreamu“. Skoro by se dalo říct „bílí Cikáni“. Dohromady tedy nejde zrovna o prostředí, kolem nějž by se srocovaly davy.

Z „romských záležitostí“ dokáže však učinit masovou, společensky známou věc sféra bulvárních médií a masové zábavy. Pokud jde o romská ghetta, kde televize často ve společné místnosti hrčí od rána do noci, tam pozlátko bulváru a masové zábavy od telenovel po soutěže převelice zabírá. Svědčí o tom nejen celé šiky dívek, které se dnes promenádují po světě se jmény Angelika Žigová nebo Esmeralda Lakatošová. Právě vrcholící soutěž SuperStar s romskými účastníky tak možná plní, jakkoli i šéfredaktorovi tohoto listu z toho jde pusa šejdrem, musí-li to přiznat, záslužnější úlohu na poli česko-romského soužití než celý ročník Romano hangos. Není zde potřeba grantů, dotací či kvót, davy romské i české si oblast svého zájmu sami najdou a vlastními silami ji podpoří.

Těžko se dá s úplnou jistotou odpovědět, kolika dalším by případný romský vítěz/vítězka SuperStar posloužil jako vzor k inspiraci, jestli by nevyužil aplausu jen čistě pro svou soukromou kariéru a pak se nerozplynul mezi „bílou“ elitou či zdali by si naopak nezačal stavět svoje „romství“ právě na zdůrazňování převahy nad „degeši“ z ghett. Zkusme si u Brňačky Moniky Bagárové vsadit na to, že rozhodně převáží to lepší.

Vyšlo v Romano hangos č. 19-2009 na http://www.srnm.cz