SPOLEČNOST: Sudetští Němci - strašák pro českou veřejnost
Vypracování Charty základních práv, na které se podílel i tehdejší durynský ministr pro evropské záležitosti pan Jürgen Gnauck, bylo konsekvetním dalším krokem k zajištění práv individua a redukování primátu státu. Od vypracování Charty uplynulo plných deset let. Z Charty se stala „jen“ Listina lidských práv a Evropská ústava byla redukována na Lisabonskou smlouvu.
Od českých europoslanců by se dalo očekávat, že z Lisabonské smlouvy, kde je odkaz na Listinu základních práv, strach mít nebudou. Někteří z nich ale strach mají, a to proto, že snad by ten či onen sudetský Němec, odvolávaje se Listinu základních práv, mohl požadovat restituci majetku zabaveného mu na základě Benešových dekretů (dekretů prezidenta republiky). No, a co by se stalo? V demokratickém světě má každý člověk právo se soudně domáhat práva a vlastního majetku. Zdaleka to však neznamená, že mu soud dá zapravdu. Nic více, nic méně.
Víc strachu než před materiálními restitučními požadavky sudetských Němců by mohli mít odpůrci Lisabonské smlouvy z morální odpovědnosti státu vůči všem těm, kteří po roce 1945 vlast museli opustit. Ve článku 1a totiž stojí: „Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, ke svobodě, k demokracii, rovnosti právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin…“ Z toho ale kupodivu obavy nemají – v materielním světě morálka nehraje roli.
