…řeči znát musí a musí mít doktorát! Formulace pánů V+W dočkala se zajisté naplnění nejširšího teprve v socialistickém Československu. Jak jsem zíral, hned při prvé návštěvě po dvaadvaceti létech, když jsem dostával visitky, kde se to hemžilo nejen doktoráty před jménem, ale řádkou titulů i za ním. Což jsem se, hlupáček jeden, domníval mít za specialisaci soudruha ministra Obziny, s jehož díly jsem byl seznámen, díky svému rozpisu práce, již když jsem jedl trpký chléb exilu. Zkažen, asi už nadosmrti americkým způsobem života, nyvě jsem přemýšlel, co asi může vést homo sapiens k takovéto koloratuře osobnosti. Prodejnost produktu? Lékař dává vědět, že má na to, aby byl lékařem, veterinář někdy, stačí mu firma. Američtí právníci si píší pouze Attorney at Law, podobně jako zámečník si napíše Locksmith a ministr spravedlnosti Attorney General. Akademické tituly si nechávají do rámečku v kanceláři.

Přispěl k tomu náš kamarád Frank Marlow (za svobodna Mahler, jak vždy dodával). To když jeho dcera promovala z antropologie a daroval jí cosi velikého a zabaleného, z čehož se posléze vyklubal vývěsní štít s nápisem: Zuzana Marlow – Anthropogist. I pídila se dcerunka, co s tím bude dělat, a František pravil: „No, přece pověsíš si to na barák a budeš čekat na zákazníky.“

Pamatoval jsem arciť, že byly tituly jako „promovaný loutkář“, dokonce i „promovaný právník“ a visitku s titulem „absolvent PFUK“, což značilo právnickou fakultu University Karlovy. Oproti tomu třeba absolventi Umprum, či Akademie mohli používat akademický malíř, případně sochař, ale to pokud vím nebyl, ale nejsem si jist, zda je tomu tak dosud, chráněný titul. Dovedete si však představit, že by třeba Kamil Lhoták měl na dveřích cedulku s titulem akademický malíř? Dokonce ani o Picassovi, (věřte/nevěřte) si to nedovedu představit. Z čehož pramení víra, že titulem se musí zdobit, inu třeba jistí ministři vnitra, skrze své pocity méněcennosti.

Ale došlo času jako husa klasu, a že již v létech šedesátých přišli do kursu zase JUDři, to když se absolventi PŠP (právnická škola pracujících, kdež z vás učinila strana jurisprudenta za devět měsíců, však mnozí dosud slouží naší zreformované justici) cítili ublížení, neb obhájci, rozkulačení do právnických poraden, měli tituly a oni ne. A nutno bylo samozřejmě patřičně ozdobit i naše vyšetřovatele, vyškolené v institucích MV. Na druhé straně při pojednání měli (a mají) slušivé taláry a obhájci nikoli. (Takže, co tady vlastně ten civilista chce?)

Na onu dobu, kdy JUDr. přicházelo ke cti, mám i tuze hezkou vzpomínku z debaty vedené soudruhem majorem Vavříkem, takto vyšetřovatelem 1. správy vyšetřování Státní bezpečnosti a JUDr. Milotou. Když se psalo záhlaví protokolu, dr. Milota tam byl vepsán s titulem a soudruh major dodal:

„Zítra mám promoci, takže už tam taky u mne bude JUDr. pane doktore… a doktor Milota doplnil:

„Ano, všiml jsem si, že to je teď ve vašich kruzích velká móda.“.

Načež byl zbaven práva účastnit se obhajoby. Následně pak sepsut, společně s JUDr. Drozdou hájícím Tigrida, JUDr. Taušem, ten mne po Mikulovi převzal, ale kupodivu pochvalou a hojným poklepáváním na rameno JUDr. Motejla (hájícím třetího z obžalovaných Zámečníka, nikoli Tigrida, jak se občas dává vědět) v hodnocení, kterým si na procesu dala záležet 1. správa StB.

Velkou módou v jistých kruzích, zdá se, zůstalo toto zdobení i poté, co se k nám vláda věcí našich úředně navrátila. Pan ministr vnitra svého jména Gross dal rozhlásit své jurisprudetství a mnohá řeč z toho pošla o kvalitě alma mater našich jurisprudentů, když vešel ve známost rozsah i obsah jedné z jeho diplomek. (Ta doktorská dosud patří k přísně až nejpřísněji utajovaným skutečnostem). To vše arciť navíc ve spojení s prodejem otázek přijímacích testů na PFUK, dnes už arciť dávno zasunutým pod koberec.

Trochu jsem se tehdy pídil, jak to tedy vlastně na PFUK nynčko chodí, například u zápočtů a ústních zkoušek a dostalo se mi poučení:

„Buďto máš dvacet tisíc, anebo se to prostě musíš naučit.“

Tak či onak, jsme pak všichni vzdělaní. Někteří na to dokonce mají papír. Dokonce na něm ani nepoznáte, jedině při bedlivějším zkoumání dle data, zda to vzdělání též obsahuje marxismus-leninismus, druhdy povinný a nezbytný i pro loutkáře či akademické malíře.