aneb Proč potřebujeme víc humanitního vzdělání

Infrastruktura se musí konečně začít přizpůsobovat lidem a lidé přestat přizpůsobovat infrastruktuře. Něco takového zařídí jen inženýři znalí psychologie a dalších humanitních věd.

Tři mrtví, sedmnáct zraněných, škoda za 157 milionů korun. Nikdo nechce, aby se srážka kamionu s pendolinem na přejezdu u Studénky kdekoliv opakovala, a kdekdo hledá řešení. Nejčastěji se objevují dvě:

Prvním je tvrdší trestání řidičů. „Jediné, co spolehlivě funguje, je motivace strachem,“ radí Petr Honzejk. Co platí na severokorejské aparátčíky, musí platit i na české řidiče. Druhým navrhovaným řešením je výstavba mimoúrovňových přejezdů a snižování rychlosti tam, kde se tratě a silnice kříží.

Pokud by šlo jen o to snížit počet mrtvých na přejezdech za jakoukoliv cenu, oboje by asi fungovalo. Má to ale dvě ale. Prvním je právě cena: v Česku se silnice a dráhy kříží na osmi tisících místech, potenciálně riskantních může být několik stovek z nich. Beton je drahý, stejně tak čas lidí, kteří by se měli šourat ještě pomalejšími rychlíky než doteď. Bez ceny není ani nulová tolerance k dopravním přestupkům. Policisté nepracují zadarmo a dopravní kamery na stožárech samy nevypučí.

Druhý a méně zřetelný problém obou řešení je v tom, že ztělesňují technické myšlení, které studénecké tragédii napomohlo. Myšlení, ve kterém se lidi musejí přizpůsobovat infrastruktuře, ne infrastruktura lidem.

Lidi nejsou kalkulačky

Výstražná světla blikají na místě neštěstí víc než půl minuty. S ohledem na nejpomalejší vozidla tak zdržují ta, která by přejezd projela bezpečně několikrát. Závory jsou přitom zvednuté a nebrání řidičům pokračovat v cestě přes koleje. Zato pak padají v obou směrech najednou a zablokují tím rovnou i výjezd z kolejiště. Tedy vlastně nezablokují, dají se prorazit. Jenže technické myšlení počítá s tím, že to řidič nebo řidička ví a udělá. Že tráví víkendy sledováním Besipek ve dvanáctihodinových šňůrách a že si s rychlíkem za dveřmi udrží hlavu chladnou jak Václav Klaus v turbulencích.

Lidi ale nejsou kalkulačky. A nikdy nebudou, i když jim to přikážete výstražnou cedulí a pohrozíte pokutou. Vždycky jim potečou nervy, vždycky jim budou utíkat myšlenky, vždycky budou spěchat, vždycky mezi nimi budou naprostí idioti.

Můžete zkusit zakazovat blbost pod stále přísnějšími tresty, ale taky můžete zkusit vymyslet blbuvzdorné přejezdy: několik designérů v mém okolí se o to začalo pokoušet, jen tak do šuplíku. Háček je v tom, že něco takového se vám nepodaří s ryze technickým vzděláním. Potřebujete rozumět psychologii, sociologii, a behaviorální ekonomii. Neškodí mít načtené ruské realisty, abyste věděli, jací hňupové chodí po světě.

Inženýři… s lidskou duší

I kvůli tragédii, jako je ta ve Studénce, potřebujeme humanitní vzdělání. Nepřeložte si to jako „víc lidí na humanitních oborech“, i když to by mi nevadilo. Potřebujeme hlavně víc humanitních věd na technických a přírodovědeckých školách. Dopravní inženýry, kteří by chápali, jak omezená je lidská trpělivost a co takový frustrát dovede všechno napáchat. Architekty, urbanisty a stavaře, kteří se nebudou divit, že když zruší chodník k zastávce, lidi budou „líní udělat pár kroků navíc“ a vyšlapou si stezku travou. Programátory a lékaře, kteří umějí komunikovat s obyčejnými lidmi.

Problém se totiž neomezuje na křížení železnic a silnic. České pokusy o e-government testují trpělivost uživatelů stejně jako přejezd ve Studénce. Mohl to poznat každý, kdo někdy něco posílal přes datovou schránku nebo vyplňoval přiznání na Daňovém portálu. Už jen z adresy adisspr.mfcr.cz musí být dyslektici stejně říční jako Stephen Hawking z opičí dráhy. Neschopnost tolika pracovníků ve zdravotnictví pochopit, že jejich klient není ryze racionální bytost, ale ani blbá muňka, zase vhání statisíce lidí do náručí šarlatánů. Ti sice nemůžou nabídnout klinické výsledky, ale trpělivost a přinejmenším hraný soucit ano.

Nechci velkohubě tvrdit, že humanitní vzdělání a design služeb spasí svět. Ale mohly by tu ročně ušetřit stovky milionů člověkohodin, a kdo ví, třeba občas zachránit nějaký život na cestách. To taky není málo.

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce