Z doutnajících kulis války, za hluku častušek, vyjel vláček českého národa, plný nadějí, do slunce svobody.
Lidé se začali smát.
Rudou propagandou zvířený kal závisti se však záhy usadil ve volebních urnách, komunisté zvítězili a lokomotivu obsadil proletariat. Pracovití a úspěšní jsou okradeni, nebezpeční s pevnými charaktery zavíráni a naivně prostí soudruzi odstraněni.
Smích ustal.
Někteří se zachránili emigrací, ale společnost se trmácela dál v rozviklaných vozech zcestné ideologie, nýty morálky se uvolnily a vypadávaly. Držadla hodnot byla údržbáři režimu odstraněna.
Zuřil boj o řízení a pohodlná místa.
Tuční straníci z řad českých spisovatelů ztráceli tvář, hřímali ódy z moskevských not a zajišťovali deformaci myšlení. Vše rozvrátila surová omezenost.
Vlak s deprimovanou společností zastavil až v roce šedesát osm, kdy se k řízení dostávali rudí snílkové. Bezkoncepční epizoda končí hlučným příjezdem správců kolonie, kteří umožnili emigrovat samostatně myslícím individualistům, aby nerušili chod pracovního tábora.
Výpravčí, s rysy Asiata, pozavíral dveře, vyměnil strojvůdce a soupravu poslal do šera normalizace.
Trnitou minulostí zmrzačení občané vstupují do strany, vzdělávají se, vše řídí, ovládají soudy a připravují budoucnost svým dětem.
Darwinův přirozený výběr? Důkaz nepatřičnosti principů?
Prostor slušných lidí, "šedá zóna", nasákla udavači; všeho schopným odpadem společnosti.
Tajné přehledy však začínají hlásit havarijní stav ekonomiky východního bloku. Informovaní řidiči dobře vědí, že i jejich vlak se rozpadá. V zadním voze proto soustřeďují mozky pověřené navržením systému k udržení moci a plánováním přechodu státních majetků do připravených rukou. Tito lidé se dokonale seznamují s nebezpečím disidentů, emigrantů a pomocí psychologických rozborů celé společnosti i jednotlivců připravují obranu.
Kvas dějin odklonil trať a dožívající souprava přijíždí k vyhybce 89 směr demokracie.
Vedení se ujímá disent. Ze zadní části však již procházejí vzrušenou soupravou muži, pro které je morálka neznámý pojem, a nepozorní amatéři jim, v zápalu debat, uvolňují cestu k řídicím pákám.
Ze střechy vlaku hovoří k celému světu, vězením glorifikovaný mesiáš. Se svícnem lidskosti vyvádí Československo z geografické temnoty. Je však oslněn silou brilantnosti svých vlastních formulací a jejich odezvou v zahraničí a obraz dění uvnitř má mlhavý. Léta byl pozorován, jeho vzestup je předpokládán a vítán.
Kompromitující materialy se likvidují.
Vše je rychle rozkradeno. Unikají pouze některé majetky z restitucí, jejichž nárokování přežilo množství bleskově přijatých zákonů k jejich znemožnění.
Staří komunisté, kryti novými spolky, a tajní udavači, kteří si dříve pohrávali s našimi životy, dál řídí ze stejných kanceláří nyní již své soukromé podniky a předávají životní postoje dětem. Obsadili mnoho státních funkcí, ovládají školy, televizi a dále soudí. Bezostyšně a s úsměvem chodí mezi námi. Sebezáchovně důsledná spolupráce těchto lidí, na všech úrovních, dusí rostlinku demokracie. Mají vysoké a nedotknutelné penze, které kontrastují s chudobou jejich bývalých vězňů.
Tato důchodová disproporce je snad nejvíce ponižující ilustrace současnosti.
Odlesky mesiášovy moudrosti stále vytvářejí potřebné mimikry.
Jak by asi mluvčí přírody pojmenoval morálku? Není kolaborace i zapomínání jen přirozené natáčení listů ke světlu?
Oprýskaná soupravička se blíží k Evropě.
Řemeslníci podnikají, cestuje se, úroveň vzrůstá. Turisté přijíždějí a charakterem národa vykoupená zachovalost památek plní hotely.
Přichází nová generace. Krutosti starého režimu jsou presentovány jako přehmaty let padesátých; kdysi dávno. Ostudnost členství ve straně a příslušnost k tajné policii jsou zlehčovány a je zamlčována skutečnost, že všechny jejich akademické tituly a postavení byly podmíněné hlasováním o lidských osudech na stranických schůzích.
Herec Kemr říkal: "Slušný člověk v neslušném prostředí karieru neudělá."
Neznámá ekonomická úskalí a tvrdost mnoha podnikatelů, převážně z líhní starých struktur, ženou lidi k levičáckým urnám. Rusko vysílá tajné emisary zasévat sváry do amorálního prostředí a český vláček užívá v Evropě jako trojského koně.
Mesiáš je stále připomínán. Mediálně vděčná nostalgie po naději.
Mozky z konce vlaku úkol splnily, ale jejich dílo je ohroženo spravedlností v Evropě. V panice brzdí a sypou pod kola písek; výjimku z práv občanů. Vydírají, sabotují spolupráci a snaží se učinit soupravu v seřadišti národů dostatečně nesnesitelnou, aby jí byl, s ulehčením, umožněn průjezd zpět na východ.
Brzdaři však nikdy nepřemohou sílu evropských tradic našeho národa. My sami zatím ještě nevěříme úsměvům lidí, které zavřenými okny vlaku pozorujeme v jejich prostředí svobody a demokracie, ale naši vnuci určitě ta okna otevřou, vyvětrají a jejich děti si již budou s těmi venku rozumět a s nimi se i smát.

Poznámka redakce: Autor chystá dotisk své knížky Umírat se má na lačno, jejíž recenzi z pera Josefa Skály si můžete přačíst zde