K hlasům, které nyní stále častěji upozorňují na dávno známou skutečnost, totiž to, že bydlení se stává v důsledku vysokých cen nájmů pro občany stále méně dotupné, se připojil i místopředseda KDSU-ČSL Jan Bartošek (Střecha nad hlavou začíná být luxusem, Právo 11. 1.).

Lze jistě uvítat, že konečně „prohlédli“ i ti, kteří v minulých letech „přísahali“ na tržní síly, které i v bydlení vyřeší vše. Na rozdíl v názorech na překotnou deregulaci nájmů mezi pražskou organizací KDU-ČSL (jejíž členové pociťovali problém na vlastní kůži) a jejím celostátním vedením si dobře pamatuji…

Nicméně vidět problém a znát cestu k jeho odstranění jsou dvě různé věci. Jan Bartošek vidí cestu k dostupnějšímu bydlení v tom, že „je v silách měst a obcí s podporou levných státních peněz postavit či rekonstruovat objekty, ve kterých dosáhnou ceny pronájmů ani ne poloviny“ částek, které nyní za bydlení musí lidé (i v obecních bytech) zaplatit.

Autor uvádí, že nájemné se u padesátimetrového bytu v Brně a v Praze pohybuje mezi 13 tisíci až 16 tisíci měsíčně, což se ovšem týká i obecních bytů.

Odhlédneme-li od termínu „levné státní peníze“, ze kterého musí mít „radost“ asi každý ministr financí, nabízí se jistě otázka, proč by vlastně obce měly čekat na „postavení či rekonstrukci“ a proč ve svých - tedy obecních bytech - již dnes nepožadují „ani ne polovinu“ ceny nájmů, které zde lidé musí nyní platit?

Proč by „ani ne polovinu“ tržních nájmů měli platit nájemci až v bytech nově postavených, a ne už v bytech současných?

Odpověď je jednoduchá: protože i na bydlení platí u nás (jako v celé EU) pravidla tržního hospodářství, podle kterého ani stát, ani obec nemohou poskytovat veřejnou podporu nájemcům svých bytů. A veřejnou podporou se rozumí každá podpora poskytnutá v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, která narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňuje určité skupiny podnikatelů.

A neozvali by se soukromí majitelé nájemních domů, že je jejich podnikání touto veřejnou podporou narušeno? A představitelé obcí, kteří by požadovali od nájemců obecních bytů jiné než „tržní“ nájemné, by se velmi rychle ocitli v hledáčku policie a státních zástupů, neboť by nepostupovali v souladu s jejich představami i o tom, jak má být obecní majetek spravován.

Neslyšíme snad o trestním postihu zastupitelů, kteří prodali nebo pronajali nemovitost za jinou než tržní cenu? A to se bude týkat i nově postavených bytů.

Obce jistě mohou v odůvodněných případech poskytnout pomoc ze sociálních důvodů, ale to tento obecný problém neřeší. Ostatně i Jan Bartošek píše, že je „nepředstavitelné, aby při průměrném důchodu 11 500 korun“ lidé platili tržní nájem. A lze 80 procent důchodců označit za sociálně potřebné?

Je to všechno mnohem složitější a k vyřešení problému se budeme muset - chceme-li jej opravdu řešit - s některými představami rozloučit. Trh se může týkat jen úzkého segmentu luxusnějšího bydlení, ale nevyřeší - a nikde v Evropě nevyřešil - obecnou potřebu bydlení.

Řešení je známo, ale k politické vůli se musíme (v celé EU) teprve „dopracovat“. Snad už se blýská na lepší časy…

Autor je zástupce veřejné ochránkyně práv

Právo, 15.1.2018