Je to malá, až banální příhoda, a dokonce jsem jí ani nebyl svědkem - vyprávěla ji jedna paní v sobotu dopoledne, když jsme u nás ve Zvoli brigádnicky čistili strouhu pro dešťovou vodu. Ale i to, že příhodu vyprávěla, patří k morálnímu poslání, jak záhy ukáži.

Úzkou ulicí jela proti sobě dvě auta, jedno řídila vypravěčka, druhé Ta Druhá. Jsme nuceni situaci takto nahlížet, příhodu známe jen z pohledu jedné strany. Auta se k sobě přiblížila, jela velmi těsně, takže se střetla - škrtla o sebe zrcátky a obě zrcátka se utrhla. Nebyla to tedy ani havárie, byla to prostá dopravní prkotina.

Obě ženy zastavily, načež Ta Druhá (líčeno Tou První) spustila: „Jak to jezdíš, ty krávo...“

A tak dál, promluva to byla hlasitá a dlouhá. Načež vypravěčka pokračovala v líčení scény. Přemýšlela, jak má zareagovat. Nejdříve situaci analyzovala. Chybu udělaly obě stejnou, jely moc blízko, odpovědnost sdílejí půl na půl.

„Tak jsem jí řekla: Dobrý den!“ finalizovala vypravěčka své líčení a pak už jen dodala, že potupená Ta Druhá odjela. Sama byla svým výkonem očividně spokojená. Právem, dodám hned. Celá ta příhoda svou fyzikální jednoduchostí a přehledností má archetypální podobu.

Šlo o kolizi, z níž povstala škoda. Dáma, již nazýváme „Ta Druhá“, očividně bagatelizovala svůj podíl na škodě a odpovědnost svalila na „Tu První“. Spíláním převedla situaci ze stavu kolize do stavu konfliktu. Zatímco kolize byla podstaty fyzikální, konflikt už je vztah silový a volní. Kdo vstupuje do konfliktu, musí mít sílu konflikt vést a musí mít vůli ho dovést k vítězství.

Slavná groteska Laurela a Hardyho popisuje podobnou situaci - začíná vánočním stromečkem přiskřípnutým v domovních dveřích. Končí demolicí domu a demolicí auta, jímž Laurel a Hardy přijeli. Tak to dopadne, když jsou síla a vůle uvolněny na obou stranách. Bylo možno si představit, že i Ta První a Ta Druhá paní se do sebe pustí, zdemolují si vzájemně auta, pak domy, konflikt se přenese na ulice, obce a za nějakou dobu, kdo ví, do globálního termojaderného střetu.

Stačilo ale jedno „Dobrý den“ a spirála se přetrhla. Kristovo nabádání k lásce k bližnímu je stejné podstaty. Není projevem slabosti, naopak. Konflikt, pokud nevede k absolutnímu potření protivníka a zabavení jeho statků, vysiluje, a tudíž oslabuje obě účastné strany. Nepřijetí konfliktu, a v lepším případě nabídka spolupráce, je energeticky lepší strategie. Nevyčerpává sílu a posiluje vůli. Vede k uspokojení. O tom svědčí fakt, že Ta První paní nám o příhodě vyprávěla, zatímco jsme čistili vodní příkop (také strategie spolupráce). Těžko si představit, že na druhém konci okopávaného příkopu se lopotila Ta Druhá a vyprávěla spolubrigádníkům, jak pěkně vynadala ženské, která jí rozbila zrcátko. „Řekla jsem jí, že je kráva! A ještě jsem jí řekla, ať...“

Ne, to není pravděpodobné. Konflikt, pokud není vybojován do vítězství a navíc pokud to vítězství není mravně schváleno, takový konflikt nebudí obdiv a uspokojení. Strategie kooperace je mnohem výhodnější. Hlásal ji, jak už řečeno, už Ježíš. A ten, kdyby obě dámy vjely svými vozy do uliček Nového zákona, by jim řekl:

„Vzájemně si řekněte ,dobrý den‘, dobré ženy. A příště jezděte dál od sebe.“

LN, 16.4.2007