Předvolební boj začal, o tom už nemůže být pochyb. Přinejmenším dvě strany vytáhly do boje už dříve, a to ČSSD a ODS. Jejich postavení hegemonů na koaliční levici a opoziční pravici je nutí být v předvolebním boji neustále. Jeden boj skončí v okamžiku otevření volebních uren, druhý začíná jen pár minut poté. Proto je nelze brát jako měřítko průběhu předvolebních mediálních strkanic. Naopak měřítkem jsou strany menší, které buď zoufale bojují o přežití (protože jim reálně hrozí propad do druhé neparlamentní ligy), nebo naopak o přestup do nejvyšší soutěže teprve usilují. Kolem těchto stran se začínají dít věci teprve až tehdy, kdy začíná jít do tuhého. Což mimochodem může být jedním z důvodů, proč takové strany vyklízejí pole těm větším, které vedou permanentní kampaň, protože na ni prostě mají peníze. Ale to jen na okraj.

V minulých dnech se v mediálním hledáčku ocitly strany dvě, a to vládně-koaliční lidovci a mimoparlamentní Nezávislí demokraté. Lidovci hledají svoji identitu, která je umístí co nejblíže příštímu volebnímu vítězi (ať už jím bude kdokoli), Nezávislí se zoufale snaží vymyslet trik, jak se představit veřejnosti, což znamená nejprve ohromit média, aby je k té veřejnosti vůbec pustila. A přestože si mnozí mohou myslet, že Nezávislí mají skrze osobu svého lídra Vladimíra Železného blíže k pravici, jejich rétorika je přibližuje spíše k populistické levici, takže i tuto stranu si lze dobře představit nalepenou jako malého koaličního partnera na obě dominantní strany z protilehlých pólů spektra. Pragmatismus je vlastní lidovcům i Železnému. A v obou případech lze říci, že vydatně převažuje nad nějakou ideovou ortodoxií. Jednoduše řečeno: přidají se tam, kde bude síla.

Lidovci aktuálně přišli na přetřes díky billboardům, na nichž je prezentován jejich předseda Miroslav Kalousek jako „Nejčestnější muž ve státě“. Mladá fronta Dnes (2.12.) upozorňuje, že toto heslo může být ironické, neboť prý Kalouskův morální kredit lze zpochybnit. Lidovci sami se od samolibých billboardů, tak trochu připomínajících „upřímného“ Stanislava Grosse, dle očekávání distancují.

Nezávislí demokraté zase přišli před veřejnost s nápadem vložit jméno svého lídra do názvu strany. Od nynějška se budou nazývat „Nezávislí demokraté (předseda V. Železný)“. Železný tu neobvyklost se závorkou zdůvodňuje tím, že až bude straně velet Jan Vopršálek, bude strana nést název „Nezávislí demokraté (předseda J. Vopršálek).“ Je to nápad na první pohled unikátní. Především v tom aspektu, že vůbec nepočítá s dikcí volebních zákonů. Co když se předseda strany změní v období mezi přihláškou strany do voleb a termínem voleb samotných? To bude strana vyřazena ze soutěže, nebo budou naopak kandidovat strany dvě? To strana a její (momentální) předseda Železný neřeší.

Obě kauzy, jakkoli odlišné, mají mnoho společného, a to je podprahový apel na média. Obě strany se díky zmíněných aktivitám staly předmětem veřejného zájmu. Obě pronikly, aniž co jiného učinily, na význačná místa v médiích, a tím pádem i před oči latentních voličů. Nedivil bych se, kdyby si lidovci ony billboardy s „nejčestnějším Kalouskem“ zadali a vylepili sami, aby se pak od nich mohli halasně distancovat a tím vytvořit mediální téma. Podobě jako Železný, který dobře ví, že jeho jméno a dvojnásobný volební úspěch jeho osoby v minulosti jsou tím jediným, co Nezávislí demokraté mohou světu nabídnout. Ovšem – kromě budoucího koaličního potenciálu. K tomu je ale třeba se nejprve propracovat, a to především za pomoci médií.

Suma sumárum, je vidět, že práce stran a jejich poradců s médii se za oněch šestnáct let demokracie značně proměnila, je sofistikovanější, subtilnější a účinnější. A tedy také případně nebezpečnější. Až se podobně kvalifikovaně naučí s médii pracovat i strany, které demokracii potřebují jen jako výtah k moci. Které to jsou, si laskavě doplň, milý čtenáři, sám.

5.12.2005