Kdo vlastně jsou "lidé kolem Romů"? Tedy neromští, ale pro-romští aktivisti? Nejde o "běžné občany", kteří se od čehokoliv romského s bázní či odporem odtahují. Jsou to buď věřící křesťané nebo romantičtí fandové romského folklóru či potomci Židů pokosených holocaustem a idealistické dívky toužící pečovat a chránit. Ale i levičáci, vědátoři a umělci fascinovaní "rozvojovým světem hned tady za rohem", jehož střípek – jazyk, kulturu, historii atd. – mohou vědecky pitvat, umělecky ztvárňovat nebo si do něj projektovat politické teorie.

Podobně vypadají i "strany kolem Romů". Tedy ty sympatizující. Nemusí se tolik ohlížet na názor většiny a prohlašují, že stojí na romské straně, a hodlají balík s etiketou "romská problematika" řešit. Jedná se ale o politický okraj, který o hlas průměrného "obyčejného Čecha" nemusí zápolit. Míří buď na zvláštní voličskou skupinu, která sama má s českou "většinou" problém, nebo chce "pro-romskou" rétorikou u dalších radikálních, anti-systémových voličů teprve zabodovat. Projdeme-li si nejen anketní odpovědi komunistů, "pirátů" a zelených v tomto čísle RH, ale i jejich další dlouhodobá stanoviska, hned je vidět:

Komunisté, kteří vlivnou silou v místních zastupitelstvech a v parlamentu jsou a budou, většinou ustrnuli ve starých schématech, zveličují jednu, byť pravdivou, složku tématu a další zamlžují. Romové pro ně představují něco jako deklasovaný proletariát, za většinu problémů může kapitalistický systém…

Zelení a "piráti" naopak mají k nevládním organizacím a specialistům "z terénu" nejblíže. Jejich teoretická východiska jsou věcnější, odbornější. V praxi toho však příliš nezmůžou, jejich procentuální vliv na českou společnost vypadá podobně jako procentuální zastoupení Romů ve většinové populaci. Hesla o solidaritě "černých a bílých" a programy samozřejmě budou narážet na realitu. Změna se pozvolna děje, jistě. Ale všimněme si , jak se "voličská základna" zelených a "pirátů" v podobě studentských partiček třeba na brněnském Ghettofestu nachází převážně "vedle Romů", ne však "s Romy". Zrovna tam je krásně vidět, jak hloučky vysmátých holek a kluků z "fildy", "pajdáku" i středních škol popíjí a hulí travku zvlášť, a romácké rodiny řeší problémy z úplně jiného vesmíru (s exekutorem, úředníkem, opilým manželem nebo synem co naházel tisíce do automatu) taky zvlášť.

Stručně: Akademický "proletariát" převážně z humanitních, čím dál hůře uplatnitelných oborů (vznikl už název "prekariát") a romské velkorodiny, kdysi v manuálních profesích a dnes převážně mimo pracovní trh, nepředstavují ani zvlášť, ani v součtu společensky vlivnou sílu schopnou provést rozsáhlejší změny. Pro romské aktivisty je ale humanitně zaměřené studentstvo zatím hlavní a nejbližší spojenec.

U mnohem vlivnějších, demokratických stran a jejich voličstva včetně ČSSD, kterou volím, lze většinou vypozorovat tři tendence: pro-romskou, hlavně u politiků v centru, kteří chápou důležitost tématu. Protiromskou u komunálních zastupitelů v blízkosti ghett. A vyhýbavou – u většiny členstva ČSSD, ODS, lidovců i TOP 09, která neví, jak řešit problémy jedněch i druhých a nedostat se pod palbu kritiky jak od svých voličů, tak z Prahy a Bruselu… Ne, tohle nemá být lamentace, že nic nemá smysl, a hlavně se nevyplatí chodit k volbám. Spíš taková malá mapka oblastí, kde a s kým je potřeba tlačit na pilu…

Vyšlo v Romano hangos na www.srnm.cz a www.larvagrafik.com