Statistická čísla dovedou uklidnit, zneklidnit, ale i překvapit

Valná většina příspěvků na Neviditelném psu obsahuje hlavně texty. Čteme zde slova, slova, slova, dodal by princ dánský.

V tom mém jsem se tudíž rozhodl slov použít jen minimum. Jsem vystudovaným strojařem a jeden náš profesor říkával „strojař nemluví, strojař počítá a kreslí“. Předložím zde k úvaze několik statistických čísel a grafů se svým, pokud možno minimálním, komentářem. Všechny použité zdroje k nim jsou čerpány z oficiálních stránek Českého statistického úřadu: https://www.czso.cz/,

Konkrétně jde o sady souborů MS Excel ke stažení na https://www.czso.cz/csu/czso/obyvatelstvo_hu

a https://www.czso.cz/csu/czso/obypz_cr.

Nuže k pár cenným údajům té vědy statistiky.

1. Statistika uklidňuje

V těchto dnech máme za sebou dva roky pandemie covid-19, takže se podívejme, jaký vliv měla na počet obyvatel v České republice. Pro výchozí počet obyvatel za posledních 11 let pro graf jsem vzal údaje souboru Počet a přírůstky obyvatel České republiky1) v letech 1785–2020. Počet pro rok 2021 jsem ponechal stejný jako pro 2020. Pro zjednodušení, které neubírá na názornosti, jsem od uvedených čísel odečítal počet zemřelých osob.

Zdroj https://www.czso.cz/csu/czso/obypz_cr Počet zemřelých (aktualizace týdenních časových řad) - časové řady, soubor Tab. Počet zemřelých celkem a podle věkových skupin a čísla týdne v letech 2011–2021. Počet zemřelých v roce 2021 jsem pro větší přesnost povýšil o 2/363 vzhledem k tomu, že data ČSÚ dnes ještě nezahrnují 2 poslední dny roku.

Grafické znázornění:

Výsledek mě skutečně uklidnil, když si vzpomenu na popsané důsledky morových a jiných rán, které jsou popsány v historii.

Soukromý komentář: Vím, že úmrtí s touto nemocí / na tuto nemoc je k dnešnímu dni evidováno ke čtyřiceti tisícům lidí. Je to velké číslo, které ale raději nebudu komentovat dále, aby si to mnoho lidí nevyložilo jako příliš věcné, ne-li cynické, ale měl bych na to trochu právo, když mně samému zbývá jen několik měsíců k hranici, kterou statistici mile pojmenovali „naděje dožití.“ Prostě kromě snahy o záchranu životů si je třeba občas připomenout, že tu nejsme nikdo na věky.

2. Statistika zneklidňuje

Zde jsem stáhl doslova tragická data o míře plodnosti v ČR:

Velmi hrubým odhadem je možné konstatovat, že průměrná hodnota v posledních 10 letech je asi 1,6.

Úhrnná plodnost, která zajišťuje udržení početního stavu populace, je přitom 2,1!

Dále data z téhož zdroje o počtu narozených dětí:

Trojčlenkou je možno přibližně odvodit, že oproti, zase přibližně, sto patnácti tisícům ročně narozených dětí, by pro prosté zachování našeho národa (bez imigrace) jich mělo být sto padesát jedna tisíc. Proč vlastně každým rokem, třeba u příležitosti mezinárodního dne dětí, nehoří na Staroměstském náměstí 36 tisíc svíček za ty lidi, kteří nedostali šanci se vůbec narodit?

Z důvodu autocenzurní korektnosti raději nepátrám, jakou sociální skladbu ta početně chatrná nastupující generace má. Alespoň jsem taková čísla raději… nenašel, vlastně je ani najít nelze.

Víme, že zeměkoule je přelidněná, ale takto se musíme smířit i s tím, že náš národ prostě za čas zanikne.

3. Statistika překvapuje

Teď úplně z jiného soudku. Když už jsem se v tom tak vrtal, zaujala mě tabulka Pohyb obyvatel České republiky v letech 1920–2020: analytické ukazatele a začal jsem být zvědavý, jaká tedy byla posrpnová emigrační vlna za mého mládí. Objevil jsem překvapivé výsledky, které zde prezentuji.

Zúženy pohled na posrpnový pohyb obyvatel 1968 až 1977:

A na kontext s předchozím obdobím.

Tabulka srovnání pohybu obyvatel v období 1950 až 1967 vůči období 1968 až 1977:

A ještě jeden graf:

Nějak mi počty nesedí s těmi údajnými 150 tisíci exulanty nebo více (možná v rámci Československa). Prosím laskavé čtenáře, abych nebyl nařčen z jakékoliv politické afinity. Mám jen rád fakta.

Převzato z blogu autora.