V pátek 10. srpna 2007 se na zlínském náměstí Míru uskutečnila podivná akce s názvem Setkání levicově smýšlející mládeže spojená s křtem praporu mladých komunistů při OV KSČM Zlín. Sám bych se o konání tohoto poetického odpoledne asi nedozvěděl, kdyby mě na zlínské náměstí nepřilákal hrozivý zpěv Internacionály.

Rozvěšené vlajky s podobiznou Vladimira Iljiče Lenina a Che Guevary, které zdobily komunistický stánek, musely nutně vyděsit všechny náhodné kolemjdoucí. Celé akce se zúčastnilo kolem padesátky lidí věkového průměru zhruba šedesát let. Přestože šlo o akci komunistické mládeže, kromě asi deseti mladých komunistických aktivistů, nadšeně třímajících podobiznu Che Guevary, nebyl na náměstí v roli aktivního pozorovatele snad nikdo, kdo by byl mladší padesáti let. Kromě mě.

V rámci úvodních projevů, jejichž obsah si všichni dovedeme představit, vystoupila také místopředsedkyně Komunistického svazu mládeže České republiky, jinak půvabná asi pětadvacetiletá slečna, která pronesla ideologickou zdravici, za kterou by se nemusel stydět ani Klement Gottwald. Postarší diváci nadšeně tleskali, kolemjdoucí lidé, jejichž reakce jsem měl možnost sledovat, většinou jen nechápavě kroutili hlavou a ťukali si na čelo. Ale každému, co jeho jest. Na druhou stranu je pro mě nepochopitelné, že mladí lidé dokáží tak slepě a nekriticky prosazovat myšlenky a praktiky, jejichž nositelé prokazatelně připravili mnohdy velmi krutým a surovým způsobem o život stovky lidí.

Když vidím staršího komunistu, jak si prozpěvuje „Kupředu, levá“, vzbuzuje to ve mně úsměv. Když vidím mladého člověka, jak zamilovaně vzhlíží k vlajce Lenina a káže o nutnosti likvidace imperialistických přisluhovačů v rámci třídního boje, chce se mi spíš brečet.

zlínský zastupitel za ODS, předseda MS ODS Zlín-město