Diskutovaný dokument jsem viděl a považuji ho za velmi neobjektivní a odfláknutý. Vůbec nezachycuje děje, které předcházeli celé události, není v něm ani zmíňka o poslaneckých projevech, které mimo jiné započali celé dění, daleko před jemnováním Hodače do čela ČT. Proto považuji celý dokument za pokus o manipulaci s veřejným míněním. Bylo by velmi zajímavé materiál prostříhat projevy paní Dědečkové, která ve své jedinečné hlouposti veřejně odhalila o co se vlastně v ty dny hrálo. Rovněž paní poslynkyně Dostálová ve svém svatém nadšení neudržela jazyk za zuby a pro ODS velmi nediskrétně odhalila skutečné zájmy lidí kolem Hodače  a Bobošíkové.  Pseudo pokus o objektivitu pana Špačka považuji za další z pokusů přepisovat dějiny ve prospěch úzké skupiny lidí.

A propo, opravdu si myslíte, že češi jsou ochotni poskakovat na náměstí ve stotisícovém davu jenom pro pocit, že jim někdo bere TV? Lidé vycitíli, že jde o opravdový průšvih. Bohužel, celá situace byla promrhána, byla to jedinečná možnost vy mrskat ty parazity z parlamentu. bez rozdílu vah a politické příslušnosti.

Tak já vám to, milé děti, povím.Ta opravdovská pravda je ta, že tu byly dvě České televize. První z nich se hemžila samými strýčky a synovci, kteří si rozdělovali lukrativní kšeftíky. Navíc milovali odporné pravdoláskovníky Havla a Rumla a Svěráka a nikoho jiného nechtěli pouštět na obrazovky. S tím se přece muselo něco udělat, že? Udatný nový ředitel Hodač se do toho pustil, ale klika těch, co jim šlo jen o pravdulásku a o koryta, proti němu spustila ohavnou kampaň, na jeho věrnou zpravodajku - profesionálku Janu Bobošíkovou plivala a vylévala na ni kyblíky. Ruml dokonce vytáhl spacák, vnikl s jeho pomocí do newsroomu a nechtěl jít pryč. Jeho nohsledi a nohslednice zfanatizovali pár hlupáků, kteří pak vykřikovali svá nesmyslná hesla v koutku Václaváku. Ta druhá televize byla vzácně objektivní, pracovali v ní samí obětaví a kreativní umělci a publicisté, kteří skoro zadarmo hájili svobodu slova a čest veřejnoprávního média. Když pojali podezření, že je svoboda v sázce, dali se neohroženě do boje, dokonce vytáhli i odborářské průkazy a zaháněli s nimi biřice v žoldu oposmlouvy, kteří chtěli televizi obsadit a předat ji neototalitní moci. Na jejich obranu se vzedmula vlna lidového vzdoru a pod jejím vlivem nepřítel ustoupil od svých mocenských choutek. A jak to bylo dál? Inu, milé děti, jak už to v pohádkách bývá, král Schizofrenik II. povolal hloupého Honzu, který do té doby neříkal tak ani tak, trochu tam postával, koukal zasmušile, takže dělal dojem myslitele. Pak náhle zazvonil zvonec, televizní rebelie byl konec. Prostonárodní televizi teď máme jednu, zato úžasnou. Pod vlídným Honzovým dohledem nezlobí, baví nás samými originálními a hodnotnými pořady. Happyend. Co ti šťourové pořád mají?

jsou dodnes viditelné: Hodač nebyl nejlepší výběr a  Bobošíková zjevně denně děkuje Bohu za to, jak to dopadlo. Třeba by už byla upachtěnou ředitelkou televize a dneska? Je za vodou a bude až do konce života.

tedy tiskového mluvky ČT, jestli bude někdy vysílat Bezesné noci. odpověď?

 

"Česká televize je dnes už proměněnou institucí a např. z mých tiskových zpráv je patrné, že žijeme jinými událostmi a počiny než televizní krizí před pěti lety. V současné chvíli se tedy k tématu krize v ČT nechceme na naší obrazovce vracet. Kvalitu dokumentu tím nijak nezpochybňuji, naopak.

S přáním hezkého dne, Martin Krafl"

 

inu, s ohledem na to, jakým způsobem se tahle krize projevila ve fungování ČT a české politice vůbec, je to stanovisko ČT docela ležérní...

O co, vážený pane autore, šlo tedy v televizi před pěti lety? Kdo a co měl získat na čí úkor?

Děkuji předem za polopatické vysvětlení.