aneb Opakování matka prevence

Nebojte se, nechci psát o mučení vězňů v psychiatrických léčebnách, ani o pracovních táborech či komunistických věznicích. Jde spíše o "uměleckou" zkratku doby, jejíž krvavé zločiny jsme celkem přesně zmapovali, ale jejíž absurdní šílenství nám s postupem času stále více uniká.
Psal se rok 1950. Pro ty, co nepamatují - 458 let od konce středověku, 5 let po II. světové válce a dva roky po Vítězném únoru. Na obzoru jsou procesy, měnová reforma (čti obecné ožebračení) a vše provází všeobecný strach a víra, že to nemůže dlouho vydržet. Vydrželo!
Jak dlouho, víme všichni.
Vrací se středověk i s právem inkvizičním a jsou nám vnucovány způsoby myšlení orientální despocie. S myšlenkou, že v dětech je budoucnost socialismu, přichází i asijská názorná jednoznačnost, která má naději národa přivést do lůna té pravé a jediné strany.
A tak v tomto roce vychází, mimo jiné, i veselá knížka pro malé čtenáře "Kousky mládence, Ferdy Mravence". Kapitolky mají, v duchu doby, názvy přímo rozkošné: " Déšť na objednávku, Aby bylo všechno lepší, Pryč s bručouny a kazisvěty, Příroda bude lepší,
Ke každé práci se spojme, Vytrestaná fintilka."
Ne každý to, samozřejmě, koupil dětem. Množina zděšených obecnou paranoiou potřebuje se zasmát, pohrdat utlačujícím a najít sílu k ponížení dalšího dne. Takto i do naší rodiny dostala se tato knížka.

Mohl tomu někdo věřit? Našli se i tací!
Blažen leptá Ferda svůj pupenec. Neví sice, k čemu je to dobré, ale Velký Mravenec tak pravil a menší mravenec se cítí být součástí dějinného procesu. Občas na něj přijdou pochybnosti a on, skřípaje kusadly, pokukuje po hovniválech, jak si valí svoji kuličku.
Jak to, že já nemám svoji kuličku, cloumá s brabencem závist. Ve spisech Velkého Mravence praví se, že jest to dějinná nespravedlnost a že je nutno uplatnit metodu třídního boje. Třídním bojem pak myšlena je likvidace hovniválů a kuliček. Tím, co zbude, zacpou se pak ústa těch, ze kterých je možno mít strach. "Jen nenasrat dělníky," říkával kdys soudruh mravenec Štrougal.
Zejména pak ti, kteří nepracují pro společnou socialistickou budoucnost, jsou hodni opovržení.

Naopak těm, kteří uvěří, jsou slibovány zázraky, neboť k pohádkám nadpřirozeno patří .

Ferdobilí se nekonalo a ani větru či dešti bolševik neporučil. Ale to už děti, kdysi tleskající mravenečkům, dávno přešel humor. Po sametu pak zbyla v ústech jen pachuť jak po nevydařeném flámu. Jen jedno víme určitě - už nikdy. Opravdu!

Post scriptum:
Zajisté padne pár otázek na téma O.Sekory samotného - nakolik měl-neměl, musel či mohl.
Těžko říct. Ferda Mravenec jako postavička vznikl už v r.1933, vyvíjel se s dobou a přizpůsobil se i poměrům po r. 1948. Navíc mraveniště, se svou organizační strukturou, bylo ideálním představitelem komunismu. Takoví jsme měli být - miliony Ferdů, šťastných ve své nevědomosti dle ideologických pouček.
Byla to prostě doba šílených mravenců, a tak byl šílený i roztomilý mraveneček Ferda.
Koho zajímá O. Sekora trochu víc, nechť si klikne na uvedené adresy:
Byl to básník! Ondřej Sekora!
Ondřej Sekora