SPOLEČNOST: Spisovatelé zahájili plesovou sezónu ve znamení K. H. Máchy
Spisovatelský ples má už pomalu svoji tradici, samozřejmě zdaleka se nevyrovná plesům, jaké v Praze od pradávna pořádají krojovaní Moravané s cimbálovkou i dechovkou. Jenomže právě letos hned zkraje ledna byli tancechtiví zklamáni sdělením, že například národní krojovaný ples 2009 se nekoná z ekonomických důvodů. Jak to bude v roce 2010, není zatím známo, ekonomická situace se nijak nezlepšila, což bylo znát i na tom prvním spisovatelském plesu, o němž je řeč.
Pořádal se ve znamení 200. výročí narození K. H. Máchy, které se chystá vzpomínat, oslavovat a vydávat k němu máchovská díla, studie, kdy se budou konat i literární konference. Také v těchto aktivitách si spisovatelé pospíšili a s přispěním hl. m. Prahy vydali hodnotný, vpravdě umělecký kalendář 2010 s kolážemi a výtvarným řešením Miroslava Huptycha (*1952), básníka, výtvarníka a psychoterapeuta. V kalendáři jsou úryvky z díla K. H. Máchy, také dopisy a záznamy z jeho deníku. Kalendář se ocitl nejprve v rukou těch, kteří měli štěstí v tombole, ale potom jeho autor podepisoval další a další kalendáře, vytažené ještě čerstvé odkudsi ze zásoby spisovatelské Obce, o něž pečuje Zuzana Hájková, rovněž zcela nová tajemnice. S tímto uměleckým skvostem odcházeli snad všichni účastníci plesu.
Těch autorských podpisů bylo na plese vícero, protože v tombole převládaly (jak jinak!) knihy spisovatelů, kteří je k tomu účelu věnovali. Sám předsedající spisovatel přinesl do tomboly svoji novinku, jíž jsou kapitoly z české poválečné poezie 1945-2000, vydané pod názvem Kolik příležitostí má báseň. Z tomboly si odnášeli šťastlivci i další díla mnoha spisovatelů, kterých je v našem společenství kolem devíti set. Na ples se však dostavila desetina z nich, a to ještě mnozí se svými partnery či partnerkami, jak to na plesech bývá rovněž obvyklé. Nestalo se, že by autor vyhrál v tombole knížku, kterou sám do tomboly věnoval.
Uplatnila se zde trojice nových mladých písničkářek - Martina Trchová, Jana Šteflíčková a Žofie Kabelková, k tanci i poslechu hrál Jan Kync kvartert. Že jste o nich dosud neslyšeli? Nevadí, ale uslyšíte je určitě, jindy a příště, protože mají budoucnost ještě před sebou.
Ples se vydařil i přes nepřízeň ekonomiky a počasí, navázala se další pouta přátelství a známostí, protože tak tomu má být, jak říkávala už moje maminka: Kdo nikam nejde, s nikým se nesejde.
Poznámka redakce: Každý, kdo si chce osvěžit paměť či kdo chce nabýt vědomosti o jednom dramatickém období našich dějin, by měl mít doma autorovu knihu Události pravdy, zrady a nadějí 1967-1971. Viz recenze z pera Václava Vlka st.
