Přednost před vzhledem dostane v Miss America osobnost uchazeček. Rozhodnutí, které nic nemění na tom, proč jsme tady a kam míříme

Soutěž Miss Amerika zrušila promenádu v plavkách i ve večerních šatech a propříště nebude hodnotit dívky podle vzhledu, ale dle vzdělanosti, talentu a sociálního vlivu. Za změnou podmínek soutěže prý stojí hnutí MeToo, podle něhož je hodnocení fyzické krásy zastaralé a pro dívky ponižující. A Amerika už nechce oslavovat krásu, ale talent ženských vůdkyň.

Nové pořádky

Tradiční americká soutěž za tři roky oslaví sto let, a tak jí zajisté nelze upřít právo na změnu pravidel podle vlastního uvážení, což se taky dalo čekat od nového vedení, v jehož čele stojí Gretchen Carlsonová. Právě ta bývalá moderátorka, jež před dvěma lety v rámci kampaně MeToo vysoudila od výkonného ředitele Fox News dvacet milionů dolarů za sexuální obtěžování.

Inu, moderní doba si žádá nové pořádky, a tak je třeba krásu zavrhnout jako měnu zastaralou a povýtce nemoderní. O krásu tváře a těla totiž dnes ani náhodou nejde. Proto stagnuje oděvní průmysl a nové modely, jež lichotí ženským tvarům, se nekupují, šatům odzvonilo a minisukně tlí na dnech skříní a šuplíků. Proto krachují kosmetické firmy a salony krásy uvolňují mramorové paláce školským zařízením, jež rozvíjejí ducha, cennějšího než něco tak pomíjivého, jako je mládí poplatná ženská krása.

Dávno už nemá hezká dívka na růžích ustláno a o dobrou práci takřka nezavadí. Kdysi, v oněch zastaralých, nemoderních časech platívalo, že nejvýkonnější muži a vládci planety (miliardáři, prezidenti, manažeři, ministři a fotbalisté) získávali modelky, „missky“, a vůbec nejkrásnější ze všech žen. V těch dobách si hezké holky mohly vybírat. Ve stejné době zaznamenaly rozmach fitness centra a různé posilovny, na jaře se magazíny předháněly v doporučeních, jak hubnout do plavek či jak umně skrýt rozličné tělesné nedostatky, a kluci i muži libovolného věku si na zdi pokojů a do zad šatních skříněk věšeli plakáty dívek, jež byly podle obecných měřítek té které země nejkrásnější. Plastičtí chirurgové mívali obrovské zisky a spoustu práce, neboť krása bývala modlou a idolem ženského směřování. Tohle všechno v poslední době chválabohu odnesl čas. Dnes móda velí nebýt krásná, ale mít talent, duši, ducha, správné názory, a zejména správně hodnocené sociální cítění.

K čemu vlastně slouží život

My lidé se rádi přesvědčujeme o tom, že jsme mezi živými tvory čímsi výjimečným, protože máme víc jakési šedé hmoty v mozku, umíme stavět magistrály, vyrábět neutronové bomby, učit se, plánovat a poučit se z minulosti. Jak je to naše hluboké přesvědčení iluzí o vlastní důležitosti, nás přitom poučí kdejaká učebnice biologie. O životě kolem nás toho stále ještě spoustu nevíme, podobně jako nám chybí vysvětlení, proč se zástupy lumíků vrhají z útesů vstříc jisté smrti. Jako oni tak pravidelně činíme navzdory zkušenostem, vysokoškolským titulům i grantům poskytnutých bůhvíodkud.

Zájemcům mohu doporučit skvělou knihu profesora Zrzavého a jeho kolektivu nazvanou Jak se dělá evoluce, již loni v doplněné podobě vydalo nakladatelství Argo. Člověk prý prudce rozumný z ní vychází jen jako jeden z mnoha zástupců říše života, v němž všechny kroky řídí jediný hybatel – touha zachovat na této zemi své potomky a následovníky. Vše ostatní jsou jen více či méně účinné kroky vedoucí (nebo nevedoucí) k cíli, jehož má být životem dosaženo. Povinnou literaturu doporučuji nejenom nevědoucím, ale i těm, kdo jsou z kvasu dnešní doby vystrašeni či vrtí hlavou zoufalým nepochopením. Čtení je to totiž vysoce uklidňující. Naše civilizace je zjevně odsouzena k zániku, když přestáváme rodit děti a činit kroky, jež k rozmnožení napomáhají. Z pohledu evoluční biologie však na tom není nic děsivého ani katastrofického. Civilizace prostě vznikají a zanikají a po nás přijde někdo jiný, komu nebude promenáda v plavkách rušit klidné spaní.

Evoluce vytvořila pro své děti a kvůli rozmnožování mnohé paradoxy a zhůvěřilosti, jako například jelení parohy či paví ocas, jež neslouží k ničemu jinému než právě k rozmnožování, mimochodem stejně jako sexuální obtěžování. Z téhož důvodů lidé po tisíciletí oceňují ženskou krásu a pořádají rozličné soutěže, v nichž se ženská krása jako ta Helenina stále znovu potvrzuje. Změna pravidel jedné soutěže jistě mnohé naznačuje, avšak proč jsme se ocitli na tomto světě a kam jdeme, žádným normativním krokem nezměníme. Stejně jako fakt, že navzdory penězům, rozumu, vědě či jiným bohům, jimž se klaníme, k útesu podobni lumíkům nevratně míříme.

Autorka je advokátka a bývalá ministryně spravedlnosti

LN, 15.6.2018