SPOLEČNOST: Soukromý versus státní sektor
Souhlasím s tím, že i státní úředníci se musí podílet na plánovaném šetření, přesto jsem chápala protesty všech, kterých se mají změny dotknout. On totiž více než desetiprocentní snížení vadí způsob, jakým mají být nově platy stanovovány - tabulka, která je přílohou nař. vlády č. 564/2006 Sb. V připomínkovém řízení (srpen 2010) se objevily dva návrhy tabulek, ani jeden z nich pak nebyl předložen vládě. Během pár dnů se objevila nová tabulka, která byla v září vládě předložena. A zejména proti ní se zvedla vlna odporu, neboť je tvořena pouze platovými třídami, každá s jediným stupněm - jediným možným tarifním platem. Okresních soudů (a vlastně většiny organizací) se týkají platy nejvýše do 11. třídy (řazení zaměstnanců podle katalogu prací), tedy do max. výše 14.830 Kč. Největší část zaměstnanců je zařazena v 6. platové třídě – s navrhovaným platem 10.560 Kč a v 8.tř. s platem 11.930 Kč. Stále dokola avizovaný osobní příplatek ve výši 200 % se dle návrhu týká pouze 10. platové třídy a výše. I v současné době možný příplatek ve výši 100% nebyl nikdy nikomu přiznán, protože na to prostě nestačí přidělované rozpočtové prostředky. Podle zákona o rozpočtu a zákona o finanční kontrole totiž nesmí organizační složka státu založit nárok na jakoukoliv platbu, kterou nemá rozpočtově krytou. Každý rok je zároveň s rozpočtem stanoveno procento, které smí být použito na osobní příplatky, dosud vždy 3-4%. I pokud by toto procento bylo pro příště zvýšeno a vyplácení zcela ponecháno na vůli a schopnostech vedoucího organizační složky státu, celkově se platy sníží v každém případě o více než 10%. Objem mzdových prostředků pro resort bude snížen o 10%, na ministerstvech si logicky ponechají rezervu, přepošlou peníze na kraje, kde si také ponechají rezervu, a tak nezbude než snížit platy daleko více, aby odpovídaly přidělenému rozpočtu. Poslední známé verze návrhu by údajně buď zachovaly tabulku v dnešní podobě, ale bez úpravy způsobu zařazování, s tím, že zaměstnavatel by sám každého zařadil dle svého uvážení, anebo stanovily základy a pásmové odměňování.
Základní plat by měl být fixně nízký a zbytek by pak tvořil osobní příplatek, nebo pásmo dle výkonu. Pokud některý vedoucí organizační složky vyhodnotí práci svých podřízených tak, že rozdělí podíl určený na osobní příplatky např. mezi tři osoby po pár stech tisících, bude to znamenat vylepšení motivace, práce a odměňování? Tuším, že ne. Stávající tabulka potřebuje změnu. Je nespravedlivé, že mladý, schopný zaměstnanec nemůže získat lepší plat. Ponechat však určení platu např. z poloviny na zaměstnavateli není rozumné. Hledisko bude jen subjektivní, přitom vedoucí nebude nucen ohodnotit ty nejlepší zaměstnance nejvíce, protože není zároveň nucen vytvářet zisk, jako je tomu v soukromé sféře. A stát přitom víc neušetří. Zatím to tedy pořád vypadá, že změna bude nepromyšlená a nedotažená.
Počty úředníků soudů se stanovují z počtu „napadlých“ (došlých) věcí v předchozím roce. Od roku 2004 se dle Usnesení vlády z 6.8.2003 snižují počty úředníků (r. 2004 např. na 90% roku předchozího) a stav se dosud nedostal zpět ani na úroveň roku 2003. Množství napadlých věcí se ale stále zvyšuje. To, že přesto soudy práci zvládají, umožnila z určité části elektronizace. Sítě, PC a příslušný program zaváděny teprve v r. 2005, do té doby byla většina prací na strojích. Proto i další zmiňovaná možnost ušetřit peníze propuštěním části zaměstnanců se mi nejeví reálná, protože reorganizace i propouštění probíhají postupně již od r. 2004. Navíc „neobsazené místo“ může být kdykoliv odebráno (je delší dobu neobsazené, je tedy logicky nadbytečné).
Státní úředníci (i ostatní zaměstnanci) si tento způsob odměňování nevymysleli, naopak se mu museli přizpůsobit. Pro každou pozici bývalo stanoveno platové rozpětí. Každý věděl, jaké peníze může očekávat, pokud bude pracovat dobře ihned, ne za 30 let. V první půli 90. let byli všichni zaměstnanci zařazeni do tříd a stupňů dle zmíněného nařízení (jeho předchozích variant), protože tento způsob odměňování ve státní správě údajně odpovídá evropským zvyklostem. Tedy tak, že velmi dlouho pracuje zaměstnanec za nízký plat a poskakuje po pár letech, až se po 32(!) letech může dopracovat k platu lepšímu (ten je ale i tak samozřejmě nižší než plat průměrný). K započítávání praxe přísluší mnoho omezení, počítá se jen praxe využitelná pro dané místo, při nižším než nařízením předepsaném vzdělání je praxe zkrácena (různě, dle zrovna platného znění nařízení) a ještě se nakonec odečtou z praxe roky za eventuální nesplnění požadavku vzdělání. To často postihuje např. ve zdravotnictví sestry, které nemají VŠ. Mladším zaměstnancům se tak stává, že několik let pracují v mínusu, než se vůbec dostanou na praxi „nula“. Čekat na vytouženou praxi 32 let není tedy tak snadné.
Je také pravdou, že již cca před 10-12 lety pocítili zaměstnanci státu poprvé, že stát rozpočtově strádá. Již tehdy nebyl dostatek rozpočtových prostředků, a tak byly odebírány osobní příplatky a zaměstnanci státu projevili nuceně solidaritu s hubnoucím rozpočtem. Státní zaměstnanci cítí, když se státu nedaří. Recese nyní zasáhla soukromý sektor a vidina i nižšího platu ve státní správě je z vnějšího pohledu lákavá.
Chápu veřejnost, že se postavila zcela negativně k protestům státních zaměstnanců, při stálém omílání informací o 26tisícových platech, poflakování se v pracovní době, 13. a 14. platech (neplatí již od r. 2004 a i předtím byly vyplaceny jen párkrát a i to ještě díly, např. desetina a čtvrtina, protože nebylo dost mzdových prostředků). Skutečnost je ale jiná, proto i dnes, v době krize, je problém sehnat kvalitního úředníka. Ze své zkušenosti říkám, že je hodně takových, kteří neobstojí, i těch, co se diví, že pracovní den trvá často více než 8 hodin. Nechápu už tak docela novináře, protože málokterý se o věc celkem důležitou alespoň trochu zajímal. A tak všechny „seriózní“ noviny otiskly články o lumpenproletariátu, odborových levičácích a neschopných zaměstnancích. Ve skutečnosti šlo o nesouhlas zástupců zaměstnanců nemocnic, úřadů, knihoven, škol, archivů, hasičů, policistů, vojáků a mnoha dalších, kteří pouze projevili svůj odpor k opravdu špatně připravené reformě. Nevím, jak jinak na problém měli upozornit. Veřejnosti není znám fakt, že mnoho zaměstnanců se demonstrace v Praze nezúčastnilo, ale protest podpořilo. Většina z nás má manžely, rodiče, sourozence a děti, kteří pracují v soukromém sektoru a jeho krize se nás rovněž dotýká, nežijeme izolovaně. Nevraživost mezi jednotlivými skupinami obyvatel je přesně to, co by teď nemělo nastat. Odvede to totiž pozornost od sledování skutečných problémů a jejich řešení. Na každém ministerstvu mají přesný přehled o tocích státního rozpočtu a podřízenými složkami je jim předkládán přesný komentář příjmů i výdajů. To, jak odpovědně se nyní ministerstva zachovají, je daleko nejdůležitější krok. Pokud celé šetření skončí na bodě snížení platů státním zaměstnancům, získá republika peníze, které se rychle kdesi rozplynou, a budeme tam, kde jsme teď, nebo na nějakém ještě daleko horším místě.
