Výrok soudu zprošťující komunistickou poslankyni z trestní odpovědnosti za její veřejně pronesené výroky je logický a v demokracii nemůže být jiný.

Jen těžko si lze představit, že by lucidní soudce prohlásil, že láska kteréhokoliv občana státu k Vasilu Bilakovi je trestným činem. Stejně tak nelze stíhat kohokoliv za názor, že noční vpád pěti „spřátelených“ armád na území suverénního státu není okupací, ale přátelskou výpomocí ve složité situaci.

Názory Marty Semelové utváří komunistická morálka. Morálka, které není cizí umlátit nevinného kněze jen proto, že jaksi nechtěl podvolit mínění rudých komisařů. Morálka, která ukradla sedlákům jejich grunty jen pro pochybnou myšlenku kolektivních hospodářství, která se projevila jako neuvěřitelně neschopná a devastující krajinu. Morálka, která obehnala zemi ostnatými dráty, nabila je elektřinou a případné jedince, kteří tuto nepochopitelnou překážku chtěli překonat, odstřelovala jako lovnou zvěř. Morálka, která za opačný názor než moskevský umisťovala své odpůrce do temnic a jejich potomkům nabízela pouze podřadné práce. Morálka, která v konečném důsledku popravovala statečné lidi, kteří odmítali komunistické vidění světa.

Marta Semelová může být v klidu. Plně totiž využívá demokratického soudnictví, jež nevynáší předem prefabrikované rozsudky napsané jakýmsi ústředním výborem, kde je vše připraveno jako absurdní drama s tušeným koncem. Může kdykoliv lkát nad hrobem odporných lidských kreatur a nadávat na stávající politické poměry, které jí umožňují velmi pohodlný život.

Vedle justičních výroků však existuje ještě jiný typ soudu. Ten, který nemá napsaná pravidla, který nemá žádné zasedací místnosti ani výstupy z jednání. Jde o soud morální, poměrně složitý a neustále se vyvíjející, přesto však s století prověřenými a neměnnými pravidly. Ten soud, který říká, že nikdo nemá právo pověsit nevinné lidí jen proto, že mají odlišný politický názor. Že nikomu nesmí být ukraden jeho majetek, který řádně nabyl. Že nikdo nemá právo věznit někoho jen proto, že chce jít jinam. Že je nepřípustné mstít se na dětech svých politických protivníků tím, že jim zabrání ve vzdělání.

Před tímto soudem nemá Marta Semelová žádné relevantní argumenty na svou obhajobu a musí vždycky prohrát. Dokonce si myslím, že to i v skrytu své duše tak trochu ví.