Roušek a respirátorů zřejmě ještě dlouho nebude dostatek. Komu je dát?

Začnu oklikou. Kdysi na seznamovacím kurzu naší školy řekla jedna z prvaček: „Já mám stejně radši zvířata než lidi. Já nikoho nepotřebuju.“ Upozornil jsem ji, že v budově právě funguje elektřina, teče pitná voda, je tu mobilní signál, a to všechno právě teď někdo musí zajišťovat. Zeptal jsem se jí, jestli by si dovedla sama opatřit v přírodě něco k jídlu a vyrobit si nějaké šaty plus nástroje k výrobě těch šatů a k získání té potravy. A upozornil jsem ji, že aby to dokázala, musela by mít nějaké vědomosti a ty by jí někdo musel nejdřív sdělit. Tvrdit „Já nikoho nepotřebuju“ je hodně krátkozraké.

A jsme u problému. Komu nejpotřebnějšímu dát roušky a respirátory nejdříve, když jich ještě dlouho nebude dost? Lékařům a sestrám, jasně. A pak všem policistům, hasičům a vojákům fungujícím na kontrolách? Nebo radši zaměstnancům vodáren a elektráren? A co popeláři - kdyby jich i jen třetina onemocněla, umíte si to představit? Nebo všem nejzranitelnějším - seniorům? Či naopak nejodolnějším mladým lidem, kteří by virus mohli roznášet a nevědět o tom?

Součástí psychoterapie závislostí někdy je celkem drastická metoda. Pacienti si napíšou na dvacet papírů dvacet věcí, bez kterých si nedovedou svůj život představit. A pak všichni jeden papír musí hodit do ohně. A pak další a další... Představte si, že chcete dát ochranné prostředky úplně všem. A pak se budete muset rozhodnout, komu je nedat. Kdo bude první na řadě? Století lidé? Odsouzení vrazi? Miliardáři, aby si užili strachu? A komu ty prostředky odepřete pak? A pak? Tak takovýhle problém momentálně máme.

Mimochodem, předloni jsem podstoupil transplantaci. Všichni transplantovaní mají na veřejnosti nosit roušku. Roušku, ne respirátor. To lékaři doporučují pacientům zcela neúčinnou ochranu před infekcí, nebo rouška ve srovnání s respirátorem není zas tak neúčinná, jak se tvrdí? Pokud by respirátor měl účinnost 90 % (deset procent nechávám na nesprávnou manipulaci a zákon schválnosti), tak rouška má kolik? Nula procent? Dvacet? Padesát? Byla by třeba ta dvacetiprocentní účinnost málo? A opačně: jako ochrana proti tomu, aby nemocný šířil viry, funguje rouška na kolik procent? Lékaři ji mají při všech operacích, takže asi neúčinná nebude. Ano, musí se měnit, ale filtry respirátorů prý fungují také jen pár hodin.

Respirátor je výrobně náročnější a náklady se pohybují minimálně v desítkách korun, možná něco přes stovku - a to nepočítáme ještě logistiku a marži. Rouška čili ústenka je vyrobená hned a i v maloobchodě stála „v předkoronáčových dobách“ jen pár korun, tuším, že dvě káčé. Jsou při daném objemu peněz státní objednávky správně vybalancované mezi obě dvě komodity s ohledem na to, kolik lidí potřebuje alespoň nějakou ochranu?

A ještě jednou mimochodem: do občanského zákoníku se vrátily i krásně archaické pojmy, jako třeba pacht. Navrhuji do trestního zákoníku navrátit zapomenutý pojem šmelina. Tímto zdravím všechny jednotlivce i firmy inzerující prodej ochranných pomůcek, zejména když inzerují „mimořádnou akci končící již za pět hodin“ den co den, hodinu co hodinu, a když nabízejí termín „nejdříve po 30.3.“ aniž by uvedly, kdy nejpozději a jestli vůbec někdy.

Mimochodem (už naposledy): Po transplantaci jsem si koupil celou krabičku, stovku roušek. Když jsem viděl, že jich většinu nevyužiju a že také mají nějakou expirační dobu, věnoval jsem loni začátkem léta celý zbytek oddělení, kde mě transplantovali. No nejsou to paradoxy?

Převzato z autorovy Palety názorů a ptákovin