Chceme solidaritu? Jistě že ano, alespoň ta rozumnější část z nás. A co to vlastně ta solidarita je, jak ji chápeme? Jak vy, to nevím, ale já chápu solidaritu tak, že bohatší z nás přispějí těm co mají málo. Určitě se ale dohodneme, že se nejedná o solidaritu, když ti, co mají málo, přispívají (nebo musí přispívat) těm, co mají hodně. To spíš by mohla být nějaká pravicová lumpárna. Jak naše česká solidarita vypadá dnes z tohoto pohledu?

Špatně, špatně to vypadá! Milionář s velkým majetkem má stejné výhody jako chudý a nemajetný. Milionář si užívá potravin v nízké daňové sazbě, i když by určitě měl na běžnou daň. Milionář za léky platí stejně jako úplný chuďas, a stejně tak má bohatec (nebo jeho syn) školu zdarma, jako syn nezaměstnaného. Proč má stát přispívat těmto lidem, v rámci jaké solidarity? Proč má špičkový zpěvák populární hudby nárok na penzi v řádu desítek tisíc korun, když má na kontech milióny, proč má generální ředitel s platem ve stovkách tisíc korun měsíčně po skončení pracovního poměru nárok na podporu v nezaměstnanosti v řádech desítek tisíc bezpracně získaných peněz od státu, když jezdí nejnovější zahraniční limuzínou a parkuje před svou vilou s bazénem?

Inu proto, že se levicovost v tomto státě nenosí. Co udělala sociální demokracie s těmito nespravedlnostmi za uplynulých 8 let, kdy byla u moci? Přiznejme si upřímně, že nic. Demokrati podporují zbohatlíky, i když ti to nepotřebují, a pak nejsou peníze pro ty, kteří peníze opravdu potřebují. Se zděšením se dozvídáme, že je potřeba udělat sbírku na drahou operaci v zahraničí pro chudé dítě, nebo že stát nepřispěje invalidům. Takové poměry nemohou vyhovovat žádnému levicově smýšlejícímu člověku. Ale jak na to?

Je několik cest k řešení. Jednou z cest jsou kontroly a dokladování, ale to je cesta, kterou rozumný člověk nezvolí. Zkusme si představit, jak by nemajetní lidé u pokladny v supermarketu dokladovali, že mají nárok na sníženou daň na rozdíl od majetných lidí. Jednodušším řešením je jistě zrušení veškerých nepřímých výhod a dát solidární pomoc jen těm, kteří ji potřebují. V dalších příkladech uvedu několik způsobů řešení.

Ať platí milionář vyšší daň z potravin, však na to má. Nemajetný předem dostane částku odpovídající zvýšené dani a bude na tom stejně. Pak bude systém solidární. Ať zbohatlíci platí u lékaře a za léky, solidaritu si zasluhující jedinec dostane částku za léky a ošetření zpětně proplacenu. Ať je podpora v nezaměstnanosti pro manažery s vysokými příjmy stejná jako pro manuální dělníky s nízkými platy. Však si ten manažer mohl ušetřit na dobu, kdy bude bez práce, jen ať si vyzvedne peníze z konta, když se nechce uskrovnit a chce utrácet tak, jako když bral plat. A stejně lze řešit důchody. Proč má mít člověk, který měl příjem stovky tisíc korun měsíčně, vysoký důchod a ubírat tím peníze těm, co skutečně nemají doma originály olejomaleb?

Z pohledu výše uvedeného se lze jen divit farizejství politiků z levicových stran, kteří kážou vodu a sami klidně pijí víno. Proč asi nechtějí levicoví poslanci rovné důchody? Ne kvůli svým voličům, kteří počítají každou korunu, ale nejspíš kvůli sobě, protože by rádi měli ještě více, a je jim jedno, že i kvůli jejich vysokým důchodům nebude možné zvýšit důchod těm, kteří opravdu nemají dnes vysoké poslanecké platy. Je to určitě jistý druh lumpárny, když ti, co jsou v triku boje za solidaritu těm potřebným, myslí jen na svou vlastní bezednou kapsu!