Při jednom z pracovních pobytů v USA jsme se s kolegy (další Čech a jeden místní) stavili na jídlo v nějakém fastfoodu. Po jídle jsme s českým kolegou uklidili tác i zbytky po obědě. Toto naše počínání komentovala postarší uklízečka v gumových rukavicích a mokrým hadrem něco ve smyslu „sobeckých dobytků“. Nechápali jsme to a po odchodu se zeptali amerického kolegy, který nic neuklízel, cože to říkala a proč nadávala.

Vysvětlení bylo jednoduché „Berete jí práci. Poslední dobou takových dravých z Evropy, kteří si neváží lidské práce a všechno by si nejraději udělali sami, přibývá. U nás se kvůli takovým taky propouští.“

Postupně jsem začal chápat, jak se Američané dívají na naše „zlaté ručičky“. Jak hloupé jsou naše představy o neschopnosti amerického programátora, který volá kolegu na vyřešení jednoduchého hardwarového problému. Od té doby po sobě ve fastfoodech neuklízím.

Nedávno mi v Praze, v podniku velmi podobném tomu americkému, vynadala postarší uklízečka do „líných prasat, která po sobě neumějí uklízet“. Vzhledem byla velmi podobná té americké, i když byla sice bílá a neměla gumové rukavice, ale myšlenkově jí byla vzdálena nepředstavitelně. Neměl jsem odvahu jí vysvětlovat, že ji možná přijali právě proto, že nás takových „líných“ přibylo.