Poslední dobou se setkávám často s názorem, že socialismus jako koncept je dobrá a správná věc, pouze špatní lidé jej zneužili. Že vlastně to, co bylo před lety zde i v jiných zemích tzv. „socialistické soustavy“, nebyl socialismus, ale jakýsi zvrácený systém s totalitárními prvky zkažený kultem osobnosti vůdců, zcela odlišný od toho pravého a správného socialismu, který je nejspravedlivějším světovým řádem.

Domnívám se, že tyto úvahy jsou liché a pokusím se to dokázat jednoduchým a snadno pochopitelným způsobem.

Jednou z chyb socialismu je to, že v duchu Marxových tezí o ceně a nadhodnotě se snaží o jakési spravedlivé ocenění s úmyslem dosáhnout teoretického stavu, že cena odpovídá skutečné hodnotě výrobku. Cílem je samozřejmě dosáhnout spravedlivého rozdělování statků s konečným cílem – komunismem –, kdy zcela vymizí hodnota peněz. V praxi se však ihned dokáže neplatnost závěrů Marxe a dojde k tomu, že cena vyjádřená v penězích přestane být použitelným měřítkem pro srovnávání a začne vyjadřovat zcela jiné kategorie. To vede k velmi obtížnému měření efektivity jednotlivých dodavatelských subjektů, které toho hned pochopitelně začnou zneužívat.

Pro pochopení uvedu zcela jednoduchý příklad domu s více nájemníky, kteří spotřebovávají teplou vodu. Protože díky nefunkci peněz nelze měřit spotřebu jednotlivých bytů, měří se jen spotřeba celého domu. Což paradoxně vede k tomu, že z osobního hlediska se nejvíce ekonomicky chová ten nájemník, který co možná nejvíce nadužívá teplé vody (koupe se třeba několikrát denně), neboť na jeho velkou spotřebu doplácejí ostatní. Naproti tomu se nejméně ekonomicky se chová ten, který šetří, neboť ten platí zejména teplou vodu pro ty ostatní.

Odstranění výše uvedeného problému tím, že uvolním ceny a budu posilovat tržní chování jednotlivých dodavatelů na úkor plánování všeho a všem, vede pouze k zesílení požadavků managementu těchto podniků na zainteresování na zisku (předpokládám, že jde o socialistickou ekonomiku, kdy výrobní prostředky vlastní stát) a pokud uspějí, tak nastane problém těchto lidí kam investovat peníze, což je v socialistickém systému nerealizovatelné a vede k rozvrácení jeho základů. Argumenty typu, že si může koupit daču na Krymu, neakceptuji, neboť mluvím o investování prostředků, nikoliv o jejich utracení.

Podtrženo a shrnuto. Odstranění těch zlých vykořisťovatelů (není tím myšleno přímo jejich vraždění, ale třeba „pouze“ znárodnění jejich majetku) vede k tomu, že se ostatním nevyplatí jednat efektivně a naopak, efektivním se stává chování spočívající v plýtvání prostředky. To vede k nízké efektivitě celého systému a jeho nevyhnutelnému postupnému zániku. Zde je častým protiargumentem Čína – „Jak to, že jim se tak daří?“. Ano. Dokud bude možné, aby v Číně někdo pracoval za pouhé 3 USD měsíčního platu, tak i přes velkou nehospodárnost celé ekonomiky bude stát jako celek mít kladné výsledky. Pokud se ale získané prostředky využijí na zlepšení situace těch nejchudších a stát je nebude nadále vykořisťovat, tak to povede k nevyhnutelnému zániku ducha socialismu i v této zemi.