Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Článek je až příliš povrchní

L.S. bojoval do roku 1920 proti bolševikům v československých legiích v Rusku, v r. 1939 bojoval v Polsku v československé jednotce proti Německu a po porážce Polska se dostal do sovětského zajetí. Sovětský systém znal osobně od revoluce 1917, věděl, čeho jsou bolševici schopni. Určitě nebyl sovětským špionem, jinak by sotva pracoval za pár stovek v nějakém JZD, kam ho u nás pár let po únoru "uklidili". V osmašedesátém zhodnotil situaci a volil kapitulaci. Udělat to jinak, byli by tu dnes Češi v menšině. Podsouvat člověku s takovou válečnou minulostí zbabělost je trapné. Jen na okraj - ve své funci prezidenta se přičinil, aby se legionářům první války doba v legiích počítala do důchodu a důchody se jim zvedly.

Socha generála

Generál Ludvík Svoboda se dostal do velmi složité situace.Byl zřejmě pod velkým tlakem.Lidé kolem Dubčeka a Smrkovského velmi špatně zhodnotili situaci, věděli, že k ivazi vojsk dojde, byli včas a důrazně varováni. Měli podle máho názoru poněkud zmírnit protisovětskou rétoriku, více taktizovat odstranit z vedení KSČ Bílaka,a další skalní komunisty hlavně nepřipustit, aby se do čela strany dostal fanatik Gusrav Husák, Měli se pokusit různými ústupky zabránit vstupu vojsk. Měli raději nějaký ten rok počkat na př. na pozdější události v Polsku!

Život ho naučil

Změny a piruety v jeho jednání mohly vyplývat i z jeho osobních zkušeností - když mu za WWII kvůli odboji Němci zavraždili syna a spoustu příbuzných, dospěl k rozhodnutí, že další válce včetně té občanské musí zabránit za každou cenu a že je líp být špatně živý než dobře mrtvý. Zkušenosti ze sajúzu ho zas poučily, že žádná jatka ani milióny mrtvých nejsou pro rusy moc velkou cenou za dobytí a kolonizování nových území a prostě ho netěšila představa, že by Češi včetně kojenců a starců měli následovat Estonce nebo Kavkazany do gulagů ve Vorkutě.  Chcete ho za to odsuzovat?

IQ z tvé fotky přímo čiší !

Blokovaný příspěvek

Je mi líto,reagoval jsem na příspěvek.Ten Vám z nějakého důvodu nevadil.Asi rovněž vyjadřuje Váš postoj.Urážky Svobody však připouštíte až nehorázné.

Přeji Vám hezký den.

Pane Mandlere

Vy jste určitě v těch bitvách a situacích nebyl,Vy jste tehdy nežil.Pro lidi Vašeho ražení ti vojáci umírali zbytečně,obětí si nevážíte,zlehčujete je.Dnes by jste žil /pokud vůbec/ někde v Patagonii.SSSR nesl největší tíhu války na svých bedrech.Druhou frontu otevřel tzv. západ až ve 44 roce 11 měsíců před jejím koncem.Proto volby po válce dopadly jak dopadly.Lidé na své kůži poznali,že o západní spojence se opírali jako o hliněnou zeď.

Pokud jde o Srbsko,je vidět,že dějiny lze zopakovat.Tak,jako u odtržení našeho pohraničí,jsou v otázce Kosova tytéž státy jaké byly u Mnichovské dohody.Zase odtržení nejvíce prosazují NĚMECKO,FRANCIE,VELKÁ BRITANIE a ITÁLIE. Tehdy Hitler,Daladier,Musolini,Chemberlein a dnes ...............

Pane Mandlere

řadíte se k těm, kdo jsou svou "vzdělanostně" proklamovanou  nevzdělaností komičtí.... Trochu normalizační parchantík, takové ty koketérie, jakých bylo na obou stranách dost. Určitě nejste nositelem evropské tradice a zkratkovitostí myšlení jste plně asimilován v pravoslaném světě. To Vás spojuje s mnoha dalšími toho dnešního čeháčkovského světa.

Jedno velky namesti v libovolnem meste pojmenovat Koloseum

z jedny strany postavit jednu velkou sochu Svobody (Ludvika ne ty francouzsky slapky) z druhy strany dve maly sochy Masinum.

Vybrat letni vikend, postavit tribuny a poradat na namesti kazdorocni bitvy anarchistu a neonacistu. Takove hezke ceske - zabavne, bez vlivu na svetove deni a pekne podporujici prazdne zvaneni...

Svoboda byl také v československých legiích v Rusku

Autor život L.S. velmi zkrátil. Opomenul, že jako rakouský válečný zajatec vstoupil L.S. do československých legií v Rusku, kde bojoval proti bolševikům až do odchodu legií z Ruska v roce 1920. V září 1939 bojoval v československé jednotce v polské armádě proti Německu. Dostal se do sovětského zajetí a byl odsouzen k smrti. Byl to voják tělem i duší.

Bratři Slováci

opěvují Hlinku, Fašistovi Tisovi postavili pomník, v Česku soudy obhajují fašisty (naposledy dnes v Plzni). Máme minimum viditelných osbností. Vojáci na Západě, dnes tak opěvovaní, sice prokázali mnoho odvahy, např.u Tobruku, ale většina jejich působení byla více méně okrajová. Svoboda vytvořil v Buzuluku za neskutečných obtíží, samostatný československý prapor k nelibosti tzv londýnské vlády. Až to bylo hotovo, tak se do toho žačal míchat Gottwald. Těžko říct, zda to bylo dobře nebo špatně. Bez jeho účasti by patrně u toho praporu zůstalo a ten by zanikl u Sokolova. Vystoupení praporu u Sokolova bylo stěžejní pro vývoj bitvy a sehrálo zásadní úlohu pro zastavení pohybu němců. Další je zbytečné popisovat. Praporu velel Svoboda. Za výsledky si zaslouží pomník. Na Dukle byl odvolán a sboru nevelel. Teprve po krachu systému velení sboru byl  dosazen zpět. Na zásah Rusů. Bohužel si teď nevzpomenu na jméno velitele dosazeného Londýnskou vládou. (za chvíli to najdu). V roce 45 byl ministrem obrany ve vládě. To už byl spouhráčem Gottwalda a v roce 48, jako ministr obrany plně podpořil Gotwaldův postup, takže použití armády by sice bylo možné, ale jen stejným způsobem jako to provedla Noskova veřejná bezpečnost. V roce 68 byl jedinou přijatelnou osobností na post prezidenta a to jak v ČSSR tak ve světě. Dubček nebyl nikdy politik jiného než okresního formátu a podle toho se taky choval. Postavení Svobody v Moskvě je složité hodnotit. Měl za sebou zemi obsazenou cizími vojsky, armáda byla paralyzována a spojení nefungovalo. Se snahou zabránit krveprolití a občanské válce tlačil na domluvu se Sověty. Netušil, že má za zády Husáka a další parchanty, kteří rychle nastolí "normalizaci", proti jeho vůli, zpracují a uzavřou se Sověty dohodu na dobu "dočasnou" a následně ho odstaví od válu. Závěr. Vzhledem k rokům 45,48,68 není vhodné stavět sochu. Za činnost ve válce by se na něho nemělo zapomenou. Těžké rozhodnutí. Tesat nebo netesat? Toť otázka!

Sousoší . . . Svoboda - Gottwald

a pojmenovat v Praze most . . . .