Bestsellerový autor ještě rychle potřebuje podojit fenomén Václav Klaus
Hlavním hrdinou nové knihy Michala Viewegha je dosluhující prezident Václav Klaus, ve spisovatelově podání vlastně takový chudák: tajný homosexuál, antisemita, při tom všem panáček Kremlu. Našemu spisovateli se tu konečně podařilo pěkně přehledně vypsat hlavní motivy klausofobie, která s tím, jak prezidentův mandát vstoupil do závěrečné fáze, klesla až do stadia, v němž zpochybňuje jeho příslušnost k nám lidem. Dobrá příležitost ty motivy trochu rozebrat.
Teplouš jeden fašistickej ruskej
1. Antisemita (v podání podobně uvažujícího Martina Putny dokonce fašista, viz sobotní LN). Tady si prezident skutečně naběhl, nejvíc solidaritou s propíraným národovcem Ladislavem Bátorou. Nikdo ale neví, o co mu vlastně šlo: o ideové souznění, nebo alergickou reakci na mediální frontu, kteráz Bátory v jednu chvíli vytvořila nejtíživější problém české společnosti? Když Klaus mluví za sebe, náznaky nacionalismu, rasismu, chraň bůh fašizoidního myšlení – nenajdete. Nacionalismus je přesvědčení, že můj národ je lepší než národy jiné, a nadřazenost vůči druhé osobě jenom proto, že patří k jinému národu. Klaus nikdy nikde nehájil právo krve, i proti Evropské unii se opírá o právo zemské, pod nějž se samozřejmě vejdou všichni občané bez ohledu na etnický původ. Než bych prezidenta obvinil z rasismu a fašismu, podíval bych se nejdřív do politického slovníku.
2. Exponent Ruska. Viewegh ve velkém rozhovoru pro MF DNES sám zdůrazňuje, že "v románu jde především o ty jeho neuvěřitelné proruské postoje", kniha pak pracuje s hypotézou, že Klaus je agentem Ruska. Je to ovšem jen umělecké zpracování úvah, které už mezi politickými polovzdělanci kvetou nějakou dobu. Jiná hvězda českého popu, David Koller, v jiném rozhovoru nedávno dělal narážky na prezidentovu předrevoluční historii s tajemným dodatkem, že "různé estébácké papíry se při revoluci ztratily". Myslím, že tady vede stopa k týdeníku Respekt, který Klausovu kritiku evropské integrace běžně vykládá jako cosi, co hraje do karet Kremlu. Předloni dokonce Respekt jedno titulní téma čísla (o přátelství Klause a Miloše Zemana s Lukoilem v zádech) postavil na hypotéze, že v polovině 80. let, kdy Klaus dráždil úřady pořádáním ekonomických seminářů a byl na zavření, neskončil ve vězení jen proto, že ho ve finále podržela (rozuměj: zverbovala) mocnější KGB.
Pravda je taková, že v půlce 80. let už se Ústřednímu výboru KSČ větší množství procesů nehodilo do krámu, a spisů StB na nepřátelské osoby, které končí nevyslyšeným návrhem na trestní stíhání, se zachovaly desítky.
A že by postkomunistické Rusko považovalo zrovna Evropu za svého arcinepřítele, je jen utkvělá představa neinformovaných lidí. Rusům vadilo a vadí NATO, taky před rozšířením Severoatlantické aliance české partnery setrvale vyzývali, aby, pokud mají takovou potřebu zakotvit v nějaké západní institucí, vstoupili raději do Evropských společenství.
Konečně (3.) údajná Klausova homosexualita: Viewegh tvrdí, že tomyslel jen jako metaforu Klausova pokrytectví: "... gayové ho zvolili Gayem roku a on neustále pronáší nějaké homofobní výroky." Tohle je v nejhorších tradicích homosexuálního hnutí: v 90 . letech jeden americký "gay aktivista" takhle odvážně zveřejnil sexuální orientaci vysokého úředníka ministerstva obrany a pak o tom ještě napsal hrdou knihu The Queer Nation. Tvrdé jádro hnutí používalo nedobrovolné "coming-outy" jako bojovou metodu proti lidem, kteří nesdíleli jejich radikalismus. Ale Viewegh není homosexuální aktivista, jen pomlouvá. Nebo snad má nějaké jiné indicie než prezidentovu hlasovou polohu a občasné nošení růžové košile? Mučte si své panenky doma Když v prosinci zemřel Václav Havel, zazníval povzdech, jaké musel ve funkci okusit ostouzení a žlučovitou zlobu. Ale co je dáno okusit Klausovi, se zacházení s Havlem naprosto vymyká. Loni VK k sedmdesátinám jeden populární magazín objednal u několika úspěšných literátů zdravice, a vesměs z toho vzešly urážlivé říkánky. Takhle se u nás gratuluje starým lidem. Po příhodě s chilským perem jsem v komerčním rádiu slyšel pásmo na téma: konečně má Vašek pořádný péro. Jedno divadlo v Brně, asi že už se nemůže dočkat, hraje zdramatizovaný Klausův pohřeb.
Mezi airsoftovým útokem na Klause a myšlenkovým světem Michala Viewegha a jemu podobných žádná přímá vazba neexistuje. Střelec z Chrastavy se hlásí ke komunistům a v hlavě státu symbolicky odpravoval rovnou celý režim nastolený po roce 1989.
U lidí Vieweghova typu je to posedlost konkrétním zloduchem, zjevně živena pocitem, že "nám" ukradl sametovou revoluci. Je to varovný příklad, jak uniformní může být i umělecké prostředí kam až vede vzájemné utvrzování v předsudcích. Tyto pokusy o odlidštění protivníka, který nám nevoní nebo třeba vytlačil moje politické favority, jsou prozatímním dnem české veřejné diskuse. Pokud bych chtěl hledat nějakou útěchu v tom, že Klause příští rok na Hradě vystřídá řekněme Jan Fischer, tak snad jedině v naději, že tihle showbyznysmeni ztratí důvod, aby svojí vúdú panence pořád obsedantně vypichovali oči na veřejnosti.
LN, 2.10.2012
Autor je komentátor LN