40 let Internetu a výročí 15 let komerčního provozu GSM sítě pro mobily, kterou u nás masivně v roce 1996 spouštěl Eurotel, mě vede k zamyšlení nad přínosem a také nad riziky čím dál tím vyššího internetového provozu. Tento článek nemíní jakkoliv rozporovat smysl Internetu pro rozvoj lidstva, je však třeba neustále znovu a znovu vysvětlovat a opakovat rizika, která jsou pro každého z nás pohybujícího se na přetížené informační dálnici extrémně vysoká. Pro pochopení je třeba trochu nahlédnou pod pokličku ajťáckého hrnce, kterou novináři a média strašně neradi otevírají před pořádným provařením obsahu. Nebojte se, čtením tohoto příspěvku vám nehrozí žádná virová nákaza.

Když jsem začínal v roce 1993 podnikat, kupoval jsem si svůj druhý počítač v Multiservisu za hodně přes 100 tisíc, software byl nepředstavitelně drahý, ale naštěstí šlo si věci naprogramovat sám. Sehnat nějaká validní data bylo skoro nemožné. Internet poloprázdný a pro mne, tehdy studenta, přístupný jen přes terminál ČVUT. O to měl člověk větší radost, když se něco povedlo. Nyní si koupíte slušný počítač ne za mnohonásobek, ale za zlomek průměrného platu. Hromady zajímavého software jsou volně na internetu k dispozici zdarma. Digitální spojení vede skoro do každé domácnosti. Data? Zdarma kvanta, ale jaké kvality?

Díky současnému masivnímu rozšíření počítačů do každého kouta života šla i cena zařízení radikálně dolů, je to však vždy přínosem? Znamená kvantita také kvalitu života? Pokud se nyní podíváte na architekturu a výkon posledních tabletů v cenách kolem 15 tisíc či mobilů za polovic, tak velmi rychle zjistíte byznys logiku celé věci, naprosto stejnou jako v jiných oborech: jednorázovou zatavenou placku, s kterou sami nic neuděláte s nízkou životností a de facto nemožnou opravitelností. Hardware má životnost zhruba na záruční lhůtu – vzpomeňte si, jak dlouho vám vydržel mobil v roce 1996 a nyní… A kdyby přece jen ta zatrolená krabička fungovala déle, tak na ni nenainstaluje nejnovější zářivý software, anebo v okamžiku, kdy většina kolem z vás podlehne marketingu a přejde na nový formát souborů, nezbude vám než také udělat upgrade. Logika by čekala nárůst kvality, ale tak tomu není. Proč? To ale není ještě to nejpodstatnější, celý byznys model je totiž postaven na klasických marketingových tricích a manipulaci kupujícími. Zářivá placka je super, ale zkusili jste si k ní pořídit kabílek na propojení na televizi, klávesnici, náhradní nabíječku, obal, software, kvalitní data? Tam všude již narazíte na výnosný byznys se skvělou marží a potenciálem masového prodeje. Na první pohled paráda, laciné krásné výrobky dostupné skoro všem. Nepřipomíná vám to něco z nedávné historie? Bohužel to má pět zásadních háčků, ba ještě víc …

1. Masivně zainvestovat či dotovat budoucí příjmy a prosadit novinky na globální trh si mohou dovolit jen veliké nadnárodní koncerny. Náklady na vstup na trh pro konkurenci jsou enormní a z malého českého, nejen jazykově limitovaného trhu skoro nemožné. Např. v IT byznysu netečou již příjmy z marží, ale čím dál tím více z tzv. earn-backů – prodáte v místě, zpropagujete logo zdarma a až když překročíte limit, tak vám dodavatel zaplatí věrnostní bonus. Anebo utrácíte a z objemu utrácení vám dá Google či banka za použití karty a další obchodníci pár kaček zpět. Slevomaty jsou jen jiným příkladem na stejné téma. K čemu to však vede? K naprostému zmasakrování konkurence nejen místních firem, živnostníků a převzetí trhu nadnárodními hráči.
2. Globalizace trhu vede k masivnímu křížovému dotování byznysu v rámci vlivových pavučin. Zde již nejde o vítězení ve férovém tržním soupeření v daném oboru, ale o rozhodování úzké skupiny mocných - informačně mocných, který byznys segment převezmou. Metody škůdcovství druhým, ve stylu české malosti o koze, dotáhly některé firmy k dokonalosti: když necháme konkurentovi chcípnout kozu, přijdou za pár let vyhladovělí zákazníci k našemu chlévu. O dokonalosti provázání loutkoherců z byznysu využívajícího místní hašteřivé politiky se mohlo protagonistům filmů Wall Street jen zdát.
3. Kvalitní a objektivní informace zadarmo jsou naprostý nesmysl. Média všech žánrů se stala naprosto skvěle manipulovatelná, díky oprátce, kterou si sami nasadila na krk: obsah zpravodajských a jiných portálů zdarma. Je libo zveřejnit odborný článek? OK, dejte si inzerát. Chcete píárovat pro váš holding? OK, máme pro vás exkluzivní partnerství pro celoroční inzerci a články podle vašich cílů, napíšeme za vás (tomu se říká ^§full-servis^§). Novináři jsou placeni za rychlost chrlení informačního smetí a za kus. Pokud musíte plnit úkoly od zaměstnavatele a jeden článek za druhým, tak vám nezbude nic jiného, než bravurně zvládat Ctrl-C a Ctrl-V… Čím více, tím lépe.
4. Sociální a jiné sítě totálně převzaly často kontrolu nad myšlením mnoha lidí. Kvanta nesmyslů, co zde lidé sdílí s pocitem, že to někdo čte, jsou šílená. Najít v té skládce užitečnou informaci je skoro nemožné, pokud si nevyberete pár osobností, které někdy stojí za to sledovat, a ostatní nevyfiltrujete. Proč však takový softwaroví mágové jako Google či Facebook nezpřístupní špičkové nástroje na filtrování a hlavně hodnocení obsahu, které už byly stokrát vymyšlené a kterými disponují? Jednoduchá odpověď: čím více smetí, tím větší návštěvnost jejich služeb a tím větší výnosy z kontextové reklamy. Zájmem těchto společností nikdy nemůže být v současnosti kvalitní obsah. Za ten nejsou lidé převychovaní produkty zdarma ochotní platit a mantra peněz, kdy přesně platí, že nejlépe se dá vydělávat na lidské hlouposti a nevědomosti, se masivně šíří po světě.
5. Víme o každém prdu z druhého konce světa, kde koho sežral krokodýl, ale víme, co podstatného se děje kolem nás?

Konkurence byla vždy a bude impulsem a motivací pro lidi pro soutěžení, tvoření, inovace. Bez ochrany konkurenčního prostředí ze strany společnosti a hýčkání aktivních lidí a svobody jednotlivce se však změníme v masu ovládaných, vystrašených jedinců. Bez motivace k práci sám na sobě postupně lidé začínají degenerovat. Konečně si všichni budeme rovni s holým zadkem. Proč se obtěžovat místními kádry, když se v globalizovaném světě dá vše řídit z pár dispečinků. Hitler a Stalin by Internetu tleskali. Pamatujete si, jak nám na školách v osmdesátých letech hustili do hlavy, že kapitalismus vede k zbytečné produkci a plýtvání zdroji v konkurenčním boji? Možná, krátkodobě, ale vždy má samoléčicí mechanismus: právě tu konkurenci. K čemu vede monopol jedné strany v politice, víme a pamatujeme (doufám). V byznysu je to o to horší, pokud jedna firma ovládne celý trh a pár firem řídí politické divadlo z centrály.

Proto: Hýčkejme si místní konkurenci! Milujte svého pekaře!

Naříkání nad rozlitým mlékem je však zbytečné, i mléko na ulici se může stát dalším bulvárně informačním smetím, když na něm uklouzne celebrita. Je třeba vrátit se k rozumu, vlastní aktivitě, prevenci, ocenění kvality a lidské smysluplné aktivity. To je naděje jak z toho ven. Je třeba začít vymetáním smetí ve svém nejbližším okolí a ne čekat, až to ze Silikonového údolí či Pekingu udělají za nás a šoupnou nám sem darem to svoje. Takže vypínáme počítač, I Pay, TV, iTýjo a jdeme makat. Já jdu s dětmi zametat smetí aspoň na terasu před domem.

www.MojmirMacek.cz & www.BezvaZeme.cz