Řekli byste, na to máme dokonce speciální zákon - Zákon o státní službě. Jenže chyba lávky, to není zákon o tom, jak mají úředníci sloužit státu, potažmo občanům této země. To je zákon, který napsali úředníci pro úředníky, jak mají úřadovat.

K psaní těchto myšlenek mne vyprovokovaly nedávné události okolo zakázky elektronických dálničních známek. Tu zakázku zadal SFDI bez výběrového řízení jistému dodavateli, se kterým neprodleně sepsal smlouvu na dílo v hodnotě stovek milionů. Nebýt odvážného odborníka na programování, ve kterém se hnulo svědomí a veřejně prohlásil, že taková zakázka je řádově předražená, prošlo by to bez povšimnutí. Přidali se i další pracovníci z oboru IT a byla z toho ostuda jako trám. Pozoruhodné, ti ajťáci si vlastně kazili živnost, svědomí u nich zvítězilo nad hrabivostí. Od té doby si myslím, že ajťáci jsou poctivější než úředníci. Zajímavé, co bylo dál. Úředníci se nezalekli, prohlásili, že smlouva je uzavřená a hotovo. Jako by byli nedotknutelní, mínění veřejnosti je jedna věc, pravomoc úředníka je důležitější. Byrokracie vítězí nad demokracií. Teprve když bylo jasné, že tentokrát je ostuda tuze veřejná, úředníci to vzdali a najednou bylo po smlouvě.

Tahle ostuda s dálničními známkami je jen špička ledovce. Jsem přesvědčen, že takových případů se jinde vyskytuje jako housek na krámě. I na komunální úrovni, čím výš tím hůř, najdeme podobné zacházení s veřejnými penězi. Namátkou: když magistrát hlavního města dostal z Bruselu audit o dotacích zaslaný jako důvěrný, najednou magistrát nevěděl co s tím: zveřejnit, či nikoli? Nezbylo než magistrátu zadat u advokátní kanceláře právní rozbor následků jeho činů. Takže když se má o něčem rozhodnout, jsou úředníci buď hloupí, nebo líní, nebo zbabělí. Ještě štěstí, že nežiju v Praze, musel bych se stydět, že jsem volil politiky, kteří jim tyhle vlastnosti tolerují.

V tom je jádro pudla. Postavení úředníka dává příležitost k tomu, aby se v člověku rozvíjely jeho horší vlastnosti. Samozřejmě, není to pravidlem, jsou i tací, kteří to myslí s úřadováním poctivě, nicméně ta šance užít si úřadování jako vládnutí, ta svede kdekoho. Ostatně, abych jen nesýčkoval, taky jsem se setkal s úředníky, kteří byli ochotni vzít si moje starosti na svou hlavu. Bylo to na katastrálním úřadu. Asi to není podobnost náhodná, poplatek za zápis do katastru se v poslední době znásobil.

Co z toho plyne pro občana? Podobně jako globální oteplování, množení úředníků nelze zastavit. To neovladatelné množení úředníků už dávno dokázal významný vědec, doktor Cyril Parkinson. Nemá smysl se snažit byrokracii omezovat, je to beznadějné. Musíme se snažit ji kultivovat. Musíme soustavně hlídat, aby ve správě věcí veřejných v naší krásné vlasti pracovali jako úředníci jen lidé kvalifikovaní a svědomití. Kdyby se našli i pracovití a obětaví, bylo by to fajn. Samozřejmě, jedno ani druhé nebude. Ale mohli bychom volit politickou stranu, která by to měla v programu. Taková vize: budeme převychovávat úředníky.