Slušnost je ctnost a nemůže být odloučena od čestnosti, neboť co se sluší, je čestné, a co je čestné, to se sluší. (Cicero)

V úsilí o právo na svobodu slova, svobodu projevu, aktéři zcela jistě měli na mysli svobodu politickou, občanskou, nikoli svobodu vulgarity a urážek.

Jestliže dnešní pojetí svobody spočívá v tom, že každý může činit vše, co neškodí druhému, a nezná jiných mezí nežli těch stanovených pouze zákonem, pak takto pochopená svoboda se musí ptát po svých morálních hranicích. Morálka má pro demokratické instituce zásadní význam. Důležitá je shoda ohledně základních mravních a etických postojů. Absolutní morální libovůle a naprostá volnost jsou anarchií. Proto něčím dobrým není svoboda jakožto možnost volby, ale uskutečnění správné volby. Nic není tak nebezpečné jako lék, když se užije špatným způsobem. Když zvolíme špatně, nejsme již svobodní.

Svoboda projevu není autonomní, samospasitelná, vždy se k něčemu poměřuje. Každý musí umět znát své hranice. Nepřekračovat hranice vhodnosti a tlumit své temné pudy a žádosti nemusí být pro leckoho asi snadné, nicméně existuje stud, který může být dobrým pomocníkem pravé svobody.

Je dvojí způsob veřejného vystupování – jeden sprostý, nestoudný a oplzlý a druhý vkusný, duchaplný a vtipný.

Zastávat se nemorálních, neslušných projevů ve jménu svobody je nesprávné a zhoubné. Vulgarita je anarchie a pokud se jí zastáváme ve jménu svobody projevu, pomáháme rozložit společnost. Vulgaritu sice nelze zakázat, ale nelze ji rovněž spojovat se svobodou – vulgarita je anarchie. Lze ji možná trpět, ale je nutno se od ní distancovat. Jinak si, jako v případě Charlie Hebdo, protivník myslí, že projev tohoto časopisu je názor nás všech, že všichni jsme tak primitivní a vulgární.

Blasfemie (rouhání) se v muslimské civilizaci holt ještě trestá smrtí – respektujme to a neurážejme. Chceme snad v Evropě střet civilizací? Rovnoprávné soužití s jinými civilizacemi je naše nevyhnutelná budoucnost. Pryč jsou ty doby, kdy si naše civilizace nalézala zalíbení v sobě samé a nad ostatními ohrnovala nos. Braňme své hodnoty, svou civilizaci, ale neurážejme a neponižujme druhé. Buďme slušní, a přitom stateční.

V současné době, kdy se ztrácí obecné povědomí, co je správné a co špatné, v době, kdy kdejaká vulgarita a amorálnost se vydává za svobodu a za umění, je třeba se postavit jasně na stranu slušnosti a čestnosti. Jinak nás čeká jen vyvrácení všech pravidel veřejné a soukromé slušnosti a čestnosti.

Místo toho, abychom nechutný (anarchizující ) veřejný projev odsoudili, nutí nás současná falešná úcta ke svobodě projevu zaujmout souhlasný či tolerantní postoj. Avšak neschopnost nazvat to, co se odehrává, pravým jménem a postavit se proti těm, co vulgarizují a bulvarizují náš veřejný prostor, není projevem tolerance, ale slabosti a lhostejnosti ducha.