SPOLEČNOST: Slowfood
Rozepsal jsem se onehdy o nechřestění v českých restauracích a hospodách a pobavily mě dvě z reakcí tvrdící ve stručnosti, že
a) saská kuchyně jsou blafy a když v Sasku jíst, tak pizzu
b) chřest neboli špargle že je snobské jídlo.
Naše sebestřednost pokud jde o jídlo a neochota připustit jinakost ve stravování je báchorečná a tvrzení, že chřest je snobské jídlo pro bohaté, je dokonalým důkazem toho, jak česká gastronomie posledních 40 let s chřestem zatočila. Chřest je prostě obyčejná zelenina, která je trochu dražší (pěstování v písčitých půdách je dosti náročné) než například mrkev, ale je to delikátní zelenina s výbornými diuretickými účinky (i když taková sladká dušená mrkvička na másle je taky dobrůtka). Mrkev může pěstovat prakticky každý, chřest jen nemnozí a že tuto zeleninu neznáme, nás nijak nectí.
Aby bylo jasno, v Čechách gastronomie neumřela, ale její stav je vážný a zachraňují ji pomalu mladí kuchaři vracející se z ciziny, kde získali znalosti, rozhled a potřebný esprit. Jsou to případy nemnohé, ale zaplať Bůh, pomalu přibývají a to mě naplňuje optimismem. Ale chtějme po našich restauratérech, hostinských a jejich kuchařích, aby nás nešidili, aby nás nechtěli tzv. odstravovat, ale aby nám za naše peníze (třeba i větší) poskytli to nejlepší, co dovedou, i když to ne vždy vede k excelentnímu výsledku. Vracejme jim jídlo, když je to blaf, a chtějme po nich kvalitu; oni také nekoupí televizní přijímač bez obrazovky, herdek filek. A když najdeme dobrou restauraci, vracejme se tam, pěstujme si zážitek z dobrého jídla a pití a nenechávejme si to pro sebe ani náhodou. A tak povím o skvělém teplém roastbeefu v restauraci Konírna (ale nebyl jsem tam dobrých 6 měsíců, tak doufám, že stav je setrvalý) v Liberci - Vratislavicích, o vynikající úpravě ryby pangas s například s česnekovou krustou anebo kačence se sezamovým semínkem v Lesní chatě v Bedřichově, kde si k tomu můžete dát vynikající Barberu d´Asti anebo dobrý Urquell, o báječné polévce Udo s divočáka anebo tlačence z divočáka s remuládou v půvabném hostinci Alte Schmiede Andrease Schüllera z Lückendorfu u Petrovic při Jablonném v Podještědí, o skvělém candátu v restauraci Koitsche u Žitavy s nádherným panoramatickým výhledem na Žitavské pohoří, Ještěd a Žitavu samou. Když už budete v Drážďanech, dejte si cokoli ve čtvrti Weisser Hirsch v panoramatickém restaurantu Luisenhof s výhledem na skvostný železný modrý obloukový most der Blaue Wunder zdobící Labe a skvostné panorama Drážďan s novou kupolí obnovené Frauenkirche a nebojte se připustit, že Sasové prostě vařit umí a svět se zdá, že na něm nikdy nebyl Paroubek ani Klaus. Až budete na severu Drážďan v městě Radebeul pod strnými vinicemi, nezapomeňte zajít na historické náměstí Altkötzschenbroda, o kterém zpíval Bully Bullan kdysi a kde v záplavě hospůdek a půvabných vinárniček v pitoreskních domcích s předzahrádkami vyniká poučená gastronomie mladých kluků z Obere Schenke. Jedno oko nezůstane suché. A když skvělé pravé domácí italské ravioli a nemůžete do daleké Itílie, tak velmi blízko v malém obchůdku v Žitavě proti radnici s názvem Pasta Fantastica, který patří pohledné Ukrajince narozené v Argentině Marině Nemirovsky, jsou k dispozici vždy v jiných varacích. Marina je sama vyrábí, prodává a nabídne vám je k jídlu u dvou malých stolků anebo si tu delikatesu v syrovém stavu odvezete domů.
Až se dostanete někam k Mondsee, dejte si skvělý Kaiserschmoren anebo skvělý černobílý dezert s krásným poetickým názvem Mohr im Hemd (mouřenín v košili) aby vám došlo, že rozbití Rakouska Uherska byl zločin, který ten nezodpovědný uličník TGM už nenapraví. Kdekoli jste v Rakousku, nezapomeňte si dát dýňovou polévku s opraženými dýňovými semínky ozdobenou dýňovým olejem (Kürbiskenrsuppe) a když vám ji někde náhodou ozdobí fialkou, pak začnete nenávidět i E. Beneše. Houby s octem a ne že se zasloužili o stát. U Neusiderského jezera si dejte báječného uzeného úhoře a tamní lahodná bílá vína a zapomenete na ty zpovykance s nápisy Stop Temelin otravující na hranicích. Až pojedete kalupem na lyže do Itálie nebo kamkoli tam k moři, u cedule s odbočkou na Aying to vemte zprudka doprava, abyste si v sousedství skvělého pivovaru Ayinger v restauraci Liebhard´s dali skvělý v restauraci připravovaný sýr Obazda, bavorskou to specialitu, kterou si mažete na čerstvě na místě pečený slaný preclík nebo černý chléb, a kdo jste milovník řízků, tak si ho tam objednejte - má rozměr Švehlových pozemků. Půlku vám zabalí na cestu, abyste později nezahynuli hladem. V jižnětyrolském Traminu (Termeno italsky) si dejte vynikající Spätzle se špekem a pijte skvělý místní Gewürztraminer třeba od Williho a Gerlindy Walchových, aby se vám svět zdal krásný. V Sirmione si restauraci Porticello na břehu Gardského jezera nechte udělat cozze al busarro (skvělé malé mušle s báječným sosem) a nezapomeňte na konci chlebem ten sosíček vytřít, jinak dojde k velkým škodám. Uprostřed vinic nad Saló nad Gardou nebo v restauraci hotelu San Rocco na břehu Lago d´Orta v Lombardii v půvabném historickém městečku Orta San Giulio si dopřejte báječně upraveného čerstvého okouna z oněch (Persico) a pijte výborné Rosato Lugana nebo Piemonte Chardonnay. Až se rozhodnete zažít v Itálii něco banálního a pritom mimořádného, tak si dejte vepřové koleno (Stinco) a zažijete dobrotu bez rychlosoli, ochutnávejte neúnavně stovky lokálních variací risota upraveného all´onda, tj. na vlnu, aby tak trochu teklo na talíři, na podzim si dopřejte báječných domácích špaget anebo linguin poprášených vločkami lanýže, té na pohled ošklivé houby-brambory s nepopsatelně delikátní chutí, a až se zasunete do Piemontu, tak kdekoli ve vrchovině Langhe najděte tu nejobyčejnější obouchanou hospodu s názvem Osteria ..... a tam si dejte vitello tonato, telecí s báječnou omáčkou anebo si nechte servírovat denní menu kuchaře. Nebojte se a dejte jim volnou ruku, sjednejte cenu a oni vám za 28 až 35 eur bez nápojů na osobu předvedou tříhodinový parádní koncert o několika chodech a zapomenete na nablbané pořady Václava Moravce a pokleslé klauny, co mu tam vystupují. A když si v k tomu dáte skvělá červená vína, jako např. Barolo, Barbaresco anebo severněji Ghemme či Gattinara (všechny z hroznů Nebbiolo) anebo bílé Gavi z obce Gavi (Gavi di Gavi) či Arneis z Roera, pak vězte, že jste připraveni zemřít naprosto smířeni s tímto světem. Sednete-li si před venkovskou hospodou v srdci toskánského kraje Chianti a pojíte klobásu Luganega, rizoto ze špaldy anebo polknete skvělý biftek Fiorentina z místního hovězího dobytka pasoucího se volně na pastvinách Toskánska a otevřete si lahev červeného Sassicaia (zapomeňte na Chianti či Chianto Classico) a necháte v klidu slunce umřít za půvabnými pahorky, pak víte že jste nežili nadarmo, a zapomenete, že dýcháte stejný vzduch jako ten výtečník Zaorálek. Ve Španělsku si dejte tapas-tapas s pocitem, že jste nic důležitého nepropásli a syrovou šunku "reserva" jezte s nábožným soustředěním, které si tato dobrota zaslouží a pijte k tomu např. hodně kvalitní červená tempranilla, ať na Španělsko jen tak nezapomenete. Budete-li lyžovat ve Val´di Fiemme, tak si kupte třeba místní tvrdý decentně smradlavý sýr Puzzone di Moena (neboli "Smraďoch z Moeny") a hned budete vědět, která bije, zvlášť když ho budete zapíjet červeným Teroldegem z trentinského vinařství La Vis. Romano Prodi je sice měkkýš, ale uměl se narodit. Halelujá.
Dostanete-li se někde poblíž Sprévy na kraji Berlína, tak si dáte dobrý kvalitní a křehký Pfeffersteak medium a nebojte se pít pivo Berliner Kindl (Berlínské děcko) - není to sice světová liga, ale neurazí. Víno tam na severu nemají. Zajeďte cyklostezkou podle Nisy z jihu k jezu Nisy v klášteře Marienthal pod Görlitz a u prostého dřevěného stánku si poručte grilovaný bratwurst, který je opravdu z masa a ne nějakého separátu a hořcici z Budyšína (Bautzener Senf) vás nechají nahňáhňat kolik chcete a tu vám je jasné, že svět je růžový a globální oteplování vás prostě netrápí ani náhodou. A najdete-li u vás doma hospodu, kde se nebojí dělat utopence z pravého špekáčku navzdory hygienikům (nemůžu takovou svoji uvést, abych majitele nevystavil pokutám), tak tam choďte pravidelně a užívejte si této prosté dobroty, protože vo vo vo tom to je. Na Slovensku u Liptovské Mary je motorest, kde se dělají za neuvěřitelně nízké ceny (to snad je charita!) skvělé halušky v asi 30 variacích a to je labužnický koncert obouchaný palubkami, ale nešť! Spišská borovička na závěr nemůže chybět. A v Holandsku si pošlete dovnitř za ocásek drženého syrového herynka namočeného v jemně krájené sladké cibuli a čiňte tak několikrát denně, protože pak je pobyt v Holandsku teprve plnohodnotný. A je-li vám do Holandska daleko, tak v tom podceňovaném Sasku dostanete syrové matjesy (Matjesfilet) na talíři téměř v každé hospodě s vařeným bramborem a remuládou. Lahůdka, která dá zapomenout na Davida Ratha v tom okamžení.
Jídlo a zejména dobré jídlo je dar. Pizza je sice k jídlu, někdy je i dobrá, ale pořád je to jen talíř, který pracně sníte (nikomu nechci tento názor vnucovat, je můj a trvám na něm). Zpátky však k jídlu: nikdy nespěchejte a dlouho vychutnávejte zážitek z pomalého jídla (slowfood!) a pití a podporujte svého šerifa. Nenechte se rušit, požádejte majitele ať ztiší debilní popíkovou muziku, která všude v Čechách Bůh ví proč musí v restauracích hrát, zapomeňte, že výborné víno můžete koupit v láhvi na 80,- Kč, nechte si donést pořádné za poctivou cenu a věnujte se jídlu a pití, jako by to bylo naposledy. Fastfood přenechte těm, kteří si neváží sami sebe, ať už jsou chudí anebo bohatí. Kdo se nenaučí dobře, kvalitně a radostně jíst, tak nežije a nikdy nežil i kdyby to byl president zeměkoule. A že to je dražší? No to opravdu je a být musí - je v tom kvalita, spousta práce a úsilí a nosí to poučený personál. Nevadí, nemusí to být každý den, ale když už, tak ať to stojí za to. Člověk při tom může i chudnout - já vím, o čem mluvím -, ale nesmí litovat. Učte to své přátele - exempla trahunt. Ať žije slowfood všude na světě.
a) saská kuchyně jsou blafy a když v Sasku jíst, tak pizzu
b) chřest neboli špargle že je snobské jídlo.
Naše sebestřednost pokud jde o jídlo a neochota připustit jinakost ve stravování je báchorečná a tvrzení, že chřest je snobské jídlo pro bohaté, je dokonalým důkazem toho, jak česká gastronomie posledních 40 let s chřestem zatočila. Chřest je prostě obyčejná zelenina, která je trochu dražší (pěstování v písčitých půdách je dosti náročné) než například mrkev, ale je to delikátní zelenina s výbornými diuretickými účinky (i když taková sladká dušená mrkvička na másle je taky dobrůtka). Mrkev může pěstovat prakticky každý, chřest jen nemnozí a že tuto zeleninu neznáme, nás nijak nectí.
Aby bylo jasno, v Čechách gastronomie neumřela, ale její stav je vážný a zachraňují ji pomalu mladí kuchaři vracející se z ciziny, kde získali znalosti, rozhled a potřebný esprit. Jsou to případy nemnohé, ale zaplať Bůh, pomalu přibývají a to mě naplňuje optimismem. Ale chtějme po našich restauratérech, hostinských a jejich kuchařích, aby nás nešidili, aby nás nechtěli tzv. odstravovat, ale aby nám za naše peníze (třeba i větší) poskytli to nejlepší, co dovedou, i když to ne vždy vede k excelentnímu výsledku. Vracejme jim jídlo, když je to blaf, a chtějme po nich kvalitu; oni také nekoupí televizní přijímač bez obrazovky, herdek filek. A když najdeme dobrou restauraci, vracejme se tam, pěstujme si zážitek z dobrého jídla a pití a nenechávejme si to pro sebe ani náhodou. A tak povím o skvělém teplém roastbeefu v restauraci Konírna (ale nebyl jsem tam dobrých 6 měsíců, tak doufám, že stav je setrvalý) v Liberci - Vratislavicích, o vynikající úpravě ryby pangas s například s česnekovou krustou anebo kačence se sezamovým semínkem v Lesní chatě v Bedřichově, kde si k tomu můžete dát vynikající Barberu d´Asti anebo dobrý Urquell, o báječné polévce Udo s divočáka anebo tlačence z divočáka s remuládou v půvabném hostinci Alte Schmiede Andrease Schüllera z Lückendorfu u Petrovic při Jablonném v Podještědí, o skvělém candátu v restauraci Koitsche u Žitavy s nádherným panoramatickým výhledem na Žitavské pohoří, Ještěd a Žitavu samou. Když už budete v Drážďanech, dejte si cokoli ve čtvrti Weisser Hirsch v panoramatickém restaurantu Luisenhof s výhledem na skvostný železný modrý obloukový most der Blaue Wunder zdobící Labe a skvostné panorama Drážďan s novou kupolí obnovené Frauenkirche a nebojte se připustit, že Sasové prostě vařit umí a svět se zdá, že na něm nikdy nebyl Paroubek ani Klaus. Až budete na severu Drážďan v městě Radebeul pod strnými vinicemi, nezapomeňte zajít na historické náměstí Altkötzschenbroda, o kterém zpíval Bully Bullan kdysi a kde v záplavě hospůdek a půvabných vinárniček v pitoreskních domcích s předzahrádkami vyniká poučená gastronomie mladých kluků z Obere Schenke. Jedno oko nezůstane suché. A když skvělé pravé domácí italské ravioli a nemůžete do daleké Itílie, tak velmi blízko v malém obchůdku v Žitavě proti radnici s názvem Pasta Fantastica, který patří pohledné Ukrajince narozené v Argentině Marině Nemirovsky, jsou k dispozici vždy v jiných varacích. Marina je sama vyrábí, prodává a nabídne vám je k jídlu u dvou malých stolků anebo si tu delikatesu v syrovém stavu odvezete domů.
Až se dostanete někam k Mondsee, dejte si skvělý Kaiserschmoren anebo skvělý černobílý dezert s krásným poetickým názvem Mohr im Hemd (mouřenín v košili) aby vám došlo, že rozbití Rakouska Uherska byl zločin, který ten nezodpovědný uličník TGM už nenapraví. Kdekoli jste v Rakousku, nezapomeňte si dát dýňovou polévku s opraženými dýňovými semínky ozdobenou dýňovým olejem (Kürbiskenrsuppe) a když vám ji někde náhodou ozdobí fialkou, pak začnete nenávidět i E. Beneše. Houby s octem a ne že se zasloužili o stát. U Neusiderského jezera si dejte báječného uzeného úhoře a tamní lahodná bílá vína a zapomenete na ty zpovykance s nápisy Stop Temelin otravující na hranicích. Až pojedete kalupem na lyže do Itálie nebo kamkoli tam k moři, u cedule s odbočkou na Aying to vemte zprudka doprava, abyste si v sousedství skvělého pivovaru Ayinger v restauraci Liebhard´s dali skvělý v restauraci připravovaný sýr Obazda, bavorskou to specialitu, kterou si mažete na čerstvě na místě pečený slaný preclík nebo černý chléb, a kdo jste milovník řízků, tak si ho tam objednejte - má rozměr Švehlových pozemků. Půlku vám zabalí na cestu, abyste později nezahynuli hladem. V jižnětyrolském Traminu (Termeno italsky) si dejte vynikající Spätzle se špekem a pijte skvělý místní Gewürztraminer třeba od Williho a Gerlindy Walchových, aby se vám svět zdal krásný. V Sirmione si restauraci Porticello na břehu Gardského jezera nechte udělat cozze al busarro (skvělé malé mušle s báječným sosem) a nezapomeňte na konci chlebem ten sosíček vytřít, jinak dojde k velkým škodám. Uprostřed vinic nad Saló nad Gardou nebo v restauraci hotelu San Rocco na břehu Lago d´Orta v Lombardii v půvabném historickém městečku Orta San Giulio si dopřejte báječně upraveného čerstvého okouna z oněch (Persico) a pijte výborné Rosato Lugana nebo Piemonte Chardonnay. Až se rozhodnete zažít v Itálii něco banálního a pritom mimořádného, tak si dejte vepřové koleno (Stinco) a zažijete dobrotu bez rychlosoli, ochutnávejte neúnavně stovky lokálních variací risota upraveného all´onda, tj. na vlnu, aby tak trochu teklo na talíři, na podzim si dopřejte báječných domácích špaget anebo linguin poprášených vločkami lanýže, té na pohled ošklivé houby-brambory s nepopsatelně delikátní chutí, a až se zasunete do Piemontu, tak kdekoli ve vrchovině Langhe najděte tu nejobyčejnější obouchanou hospodu s názvem Osteria ..... a tam si dejte vitello tonato, telecí s báječnou omáčkou anebo si nechte servírovat denní menu kuchaře. Nebojte se a dejte jim volnou ruku, sjednejte cenu a oni vám za 28 až 35 eur bez nápojů na osobu předvedou tříhodinový parádní koncert o několika chodech a zapomenete na nablbané pořady Václava Moravce a pokleslé klauny, co mu tam vystupují. A když si v k tomu dáte skvělá červená vína, jako např. Barolo, Barbaresco anebo severněji Ghemme či Gattinara (všechny z hroznů Nebbiolo) anebo bílé Gavi z obce Gavi (Gavi di Gavi) či Arneis z Roera, pak vězte, že jste připraveni zemřít naprosto smířeni s tímto světem. Sednete-li si před venkovskou hospodou v srdci toskánského kraje Chianti a pojíte klobásu Luganega, rizoto ze špaldy anebo polknete skvělý biftek Fiorentina z místního hovězího dobytka pasoucího se volně na pastvinách Toskánska a otevřete si lahev červeného Sassicaia (zapomeňte na Chianti či Chianto Classico) a necháte v klidu slunce umřít za půvabnými pahorky, pak víte že jste nežili nadarmo, a zapomenete, že dýcháte stejný vzduch jako ten výtečník Zaorálek. Ve Španělsku si dejte tapas-tapas s pocitem, že jste nic důležitého nepropásli a syrovou šunku "reserva" jezte s nábožným soustředěním, které si tato dobrota zaslouží a pijte k tomu např. hodně kvalitní červená tempranilla, ať na Španělsko jen tak nezapomenete. Budete-li lyžovat ve Val´di Fiemme, tak si kupte třeba místní tvrdý decentně smradlavý sýr Puzzone di Moena (neboli "Smraďoch z Moeny") a hned budete vědět, která bije, zvlášť když ho budete zapíjet červeným Teroldegem z trentinského vinařství La Vis. Romano Prodi je sice měkkýš, ale uměl se narodit. Halelujá.
Dostanete-li se někde poblíž Sprévy na kraji Berlína, tak si dáte dobrý kvalitní a křehký Pfeffersteak medium a nebojte se pít pivo Berliner Kindl (Berlínské děcko) - není to sice světová liga, ale neurazí. Víno tam na severu nemají. Zajeďte cyklostezkou podle Nisy z jihu k jezu Nisy v klášteře Marienthal pod Görlitz a u prostého dřevěného stánku si poručte grilovaný bratwurst, který je opravdu z masa a ne nějakého separátu a hořcici z Budyšína (Bautzener Senf) vás nechají nahňáhňat kolik chcete a tu vám je jasné, že svět je růžový a globální oteplování vás prostě netrápí ani náhodou. A najdete-li u vás doma hospodu, kde se nebojí dělat utopence z pravého špekáčku navzdory hygienikům (nemůžu takovou svoji uvést, abych majitele nevystavil pokutám), tak tam choďte pravidelně a užívejte si této prosté dobroty, protože vo vo vo tom to je. Na Slovensku u Liptovské Mary je motorest, kde se dělají za neuvěřitelně nízké ceny (to snad je charita!) skvělé halušky v asi 30 variacích a to je labužnický koncert obouchaný palubkami, ale nešť! Spišská borovička na závěr nemůže chybět. A v Holandsku si pošlete dovnitř za ocásek drženého syrového herynka namočeného v jemně krájené sladké cibuli a čiňte tak několikrát denně, protože pak je pobyt v Holandsku teprve plnohodnotný. A je-li vám do Holandska daleko, tak v tom podceňovaném Sasku dostanete syrové matjesy (Matjesfilet) na talíři téměř v každé hospodě s vařeným bramborem a remuládou. Lahůdka, která dá zapomenout na Davida Ratha v tom okamžení.
Jídlo a zejména dobré jídlo je dar. Pizza je sice k jídlu, někdy je i dobrá, ale pořád je to jen talíř, který pracně sníte (nikomu nechci tento názor vnucovat, je můj a trvám na něm). Zpátky však k jídlu: nikdy nespěchejte a dlouho vychutnávejte zážitek z pomalého jídla (slowfood!) a pití a podporujte svého šerifa. Nenechte se rušit, požádejte majitele ať ztiší debilní popíkovou muziku, která všude v Čechách Bůh ví proč musí v restauracích hrát, zapomeňte, že výborné víno můžete koupit v láhvi na 80,- Kč, nechte si donést pořádné za poctivou cenu a věnujte se jídlu a pití, jako by to bylo naposledy. Fastfood přenechte těm, kteří si neváží sami sebe, ať už jsou chudí anebo bohatí. Kdo se nenaučí dobře, kvalitně a radostně jíst, tak nežije a nikdy nežil i kdyby to byl president zeměkoule. A že to je dražší? No to opravdu je a být musí - je v tom kvalita, spousta práce a úsilí a nosí to poučený personál. Nevadí, nemusí to být každý den, ale když už, tak ať to stojí za to. Člověk při tom může i chudnout - já vím, o čem mluvím -, ale nesmí litovat. Učte to své přátele - exempla trahunt. Ať žije slowfood všude na světě.
