Každý den slyšíme a čteme o nepřizpůsobivých občanech. Tu, jak devastují byty, onde, jak okrádají cestující v tramvajích, vyvolávají rvačky, podílejí se na prostituci. Některé aktivity jsou ještě nebezpečnější. To když kradou litinové poklopy kanálů na silnici či ovládací železniční kabely. Jsou dokonce i tací, jimž vidina zisku natolik zatemní mozek, že podřežou nosníky držící strop a ten jim spadne na hlavu. Takováto činnost ohrožuje dokonce i je samé.

Každý den ale slyšíme a čteme i o jiných nepřizpůsobivých občanech.

O řidičích, co svým zaparkovaným vozem brání v chůzi chodcům či plynulému provozu, o takových, co nerespektují dopravní značky či jezdí na červenou. Co nepřizpůsobí rychlost stávajícím podmínkám na silnici, co překračují nejvyšší dovolenou rychlost. A vjetí na železniční přejezd s blikajícím červeným světlem lze docela dobře srovnat s podřezáním nosníku držícího strop.

Je s podivem, že zatímco aktivity těch prvních vyvolávají obecný společenský odsudek, aktivity těch druhých nechávají ostatní obyvatele české kotliny v klidu a někteří se k nim dokonce tu a tam přidají.

Že ti druzí nepatří mezi nepřizpůsobivé občany?

Ale patří.

Nepřizpůsobivý je přece každý člověk, který je schopen rozumově pochopit a fyzicky zvládat základní běžné normy, který se však z čistě prozaického osobního důvodu přizpůsobit nechce. Náš společenský systém je přece založen na jisté obecné dohodě, na relativně demokraticky odsouhlasených pravidlech a zákonech. Pokud nepřizpůsobivost kohokoliv jde za hranice místních norem a zákonů, měl by změnit zemi pobytu nebo za své činy nést následky v místě obvyklé. (Viz hromas.blog.idnes.cz – 12.7. 2007).

Svoboda každého člověka končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného.

Nelze pochybovat o tom, že každý má právo se bezpečně pohybovat po ulicích a přecházet na druhou stranu v místech chráněných zákonem.

Nelze pochybovat o tom, že každý má právo se ve svém dopravním prostředku bezpečně přemístit po silnici někam jinam.

Nelze pochybovat o tom, že proto musí všichni důsledně dodržovat všechna stanovená pravidla takového provozu. Každý by měl pochopit, že nelze jezdit vlevo, když ostatní jezdí vpravo, že nelze jezdit na červenou, když ostatní jedou na zelenou. A tak podobně. Komu se to nelíbí, ať své auto buď prodá, vystěhuje se jinam, nebo se dříve či později nechá zavřít.

Ale ať předtím nevraždí a nemrzačí nevinné spoluobčany.