Po ovoci jejich poznáte je. Tak se píše v Bibli. Vzpomněl jsem si na tento verš během nynější mediální kampaně kolem studování a nedostudování šéfa hradního protokolu Jindřicha Forejta.

Asi by bylo lepší, zejména pro něj samotného, kdyby obě univerzity (pražskou i mnichovskou) dostudoval a získal akademický titul. Leč není tomu tak – a co teď s tím.

Doporučoval bych, a ne proto, že máme advent a budou Vánoce, trochu velkorysosti a dobré vůle. Život není černobílý ani přímočarý, ledaskdy se ledasjak zauzlí a výsledkem může být, že před námi stojí (žel, tak trochu na mediálním pranýři) sice nedostudovaný (jaký to bič zejména pro plebs), ale přesto mimořádně vzdělaný, inteligentní a ve svém oboru výjimečný člověk. Excelentní osobnost.

Jindřich Forejt mě o tom, že takový je, přesvědčil, kdykoli byl pozván do televize, aby spolukomentoval nebo se jakkoli jinak vyjádřoval k nějaké klíčové udalosti, jež se udála na královském dvoře západní Evropy (svatba, korunovace apod.). Jedním slovem Profesionál (to velké "P" není překlep). Fenomenální, téměř encyklopedické znalosti, dokonalá příprava, přirozený projev – prostě koncert.

Pan Forejt strčí do kapsy kdejakého politika – blábolistu a frázistu, který sice hodně mluví, ale posluchač mnohdy neví o čem. To se mi u pana Forejta nikdy nestalo.

Vzdát se služeb takového člověka na nejvyšším úřadu republiky jenom proto, že nemá dokončenou tu či onu vysokou školu, by byla pošetilost. Trestuhodný formalismus.

Je to u mě neobvyklé, ale v této pseudokauze plně souhlasím s oběma našimi prezidenty (Zeman i Klaus mu vyjádřili podporu). Říká-li Václav Klaus, že "kdyby náhodou každý desátý z našich vysokoškoláku byl tak vzdělaný jako pan Forejt, tak by to bylo bezvadné," pak nelze než souhlasit.

Tím nevyzývám k porušování pravidel hry, pokud jde o kvalifikační předpoklady pro tu neb onu vysokou funkci. Ani nevyzývám k pohrdání tituly či k něčemu podobnému.

Jen si myslím, že pokud má někde platnost výše citovaná moudrost "po ovoci poznáte je", tak také v tomto případě. A lehce pod čarou: samotný titul nemusí být zárukou vůbec ničeho. A ve složitosti života může někdy platit: jde to i bez něj.

Jindřich Forejt je toho víc než jasným důkazem.