I nevzdělaní rodiče, i sami jejich potomci utváření okolím, některé z romských tradic i adaptace na život na okraji spojená s fatalismem, stejně tak český školní systém, pedagogický sbor i spolužáci z řad majority, většinová společnost posedlá rychlým a přitom precizním individuálním výkonem, čím dál módnější úspory na veřejných statcích rovněž jako nezaměstnanost ovlivňovaná mezinárodní ekonomikou.
Část aktivistů má sice občas sklon vidět hlavně ten „svůj“, jeden článek v celém řetězu zodpovědnosti, s nímž přišla nejvíc do kontaktu ve své profesi – někdo jen českou školu, jiný jen zaostalé rodiče. Ovšem při pohledu „shora“ jasně vynikne, že jde o zápas na mnoha frontách zároveň. Při složitém začleňování lidí z okraje mezi rovnoprávné členy společnosti nelze ani jeden z článků vynechat nebo na něj shazovat zodpovědnost za rozpadající se článek jiný, protože tak jako tak by se řetěz přetrhl. U něj musí pevně držet články všechny, jeden musí mít spolehnutí na ty ostatní.
Záležet však bude nakonec na konkrétních, měřitelných výsledcích. A zde se rýsuje problém. Roman Krištof, patřící spíš k lidem upřednostňujícím asimilační a sociální přístup před kulturní a etnickou emancipací, nedávno v Literárních novinách publikoval s kritickým komentářem přehled obrovských částek, které se dosud investovaly do akcí a programů zaměřených na Romy. Na stejný jev si stěžují z opačných pozic někteří romští aktivisté, kteří si myslí, že tyto peníze zbaští gádžové nabalení na romské programy, a proto by radši s dotacemi hospodařili sami. Proti Romům zaměřená část české populace je zase každodenně bombardována z médií informacemi o Dělnické straně, incidentech proti Romům a jejich vyšetřování atd. a má dojem, že Romům se prostě věnuje až moc pozornosti a „na cigány“ jde zbůhdarma kvantum peněz.
V době, kdy financemi lomcuje krize a úsporné škrty, budou mít především pravicoví politici chuť nadbíhat náladám většiny a na „nepřizpůsobivých“ šetřit. Úkolem lidí znajících tuto problematiku do hloubky by mělo být sledovat efektivnost dosavadních přístupů, ale zároveň připomínat, že takto „krátkodobě“ na Romech ušetřené peníze by se z dlouhodobého hlediska staly tou nejhorší investicí. Na konci by bylo zase jen víc děcek poletujících kolem heren a popelnic…
Vyšlo v Romano hangos č. 16-2009 na www.srnm.cz