19.10.2019 | Svátek má Michaela


SPOLEČNOST: Škodlivost kampaní

3.5.2019

Bytostně a celoživotně nenávidím organizaci různých kampaní a všemožných petičních akcí organizovaných často na politickou objednávku a z důvodů většinou malicherných a podružných. První takovou kampaní v mém životě byla pověstná „mandelinka bramborová“, kterou k nám v padesátých letech záměrně letecky shazovali američtí imperialisté za účelem zničení úrody brambor. Vzpomínám, jak jsme jako pionýři chodili místo vyučování na pole hledat mandelinku a pochopitelně jsme žádnou nikdy nenašli. Aspoň jsme se ulili ze školy.

Stejně se dnes vyhnou pátečnímu vyučování žáci základních škol, kteří každý týden místo vyučování chodí manifestovat proti znečišťování životního prostředí. Kampaň údajně nastartovala jakási školačka z Norska, která snad za to prý dostane Nobelovu cenu míru. Upřímně řečeno nevím, jak školáci takovou absencí to životní prostředí vylepší, ale rozhodně by bylo užitečnější, kdyby sbírali odpadky kolem školy nebo odstraňovali sprejové čmáranice.

A co teprve taková kampaň MeToo? Naštěstí se tento americký export u nás příliš neuchytil a kampaň pozvolna uhasíná. Dost obtížně si totiž lze představit v našich podmínkách situaci, že někdo na maturitním večírku sáhne spolužačce na stehno a dotyčná se pak po desítkách let na sociálních sítí spojí s podobně „postiženými“ a pachatel se proto nemůže stát soudcem Nejvyššího soudu.

Nesmírně smutné jsou také důsledky kampaně proti potratové tabletce. Na podzim roku 1995 navštívil Českou republiku člen francouzské akademie věd a můj přítel profesor E. Beaulieu. Byl objevitelem látky zvané mifepriston, přípravek RU 486. Jeho převratný vynález poprvé v dějinách lidstva umožňoval umělý potrat raného těhotenství bez lékařského operačního zákroku. V době, kdy tento charismatický pan profesor promluvil na semináři k českým gynekologům, byl takový „tabletkový“ potrat možný ve Francii, Velké Británii a Švédsku. Zákrok je pro ženu mnohem šetrnější a komplikace minimální.

Současně však v druhé polovině roku 1995 došlo do Parlamentu České republiky 400 petic s 48 250 podpisy (!) proti registraci této potratové tablety. Petice se podepisovala v katolických kostelech vždycky po bohoslužbách na základě výzvy duchovního. Parlament do té doby nezažil tak široce podporovanou petiční akci. Jen pro srovnání je možno uvést, že ve stejné době, kdy parlament obdržel 400 kostelních protipotratových petic, došly jen tři petice proti školnému na vysokých školách, tři petice žádající obnovení trestu smrti a deset petic týkajících se ochrany životního prostředí. Je tedy zcela zřejmé, že v případě těchto 400 petic šlo o předem připravovanou kampaň řízenou z Vatikánu a podporovanou protipotratovými spolky z USA. Dotazem u několika věřících bylo zjištěno, že byli vyzýváni k podpisům „proti zabíjení malých dětí“, aniž věděli, o jaký přípravek se jedná.

Na základě této petiční akce prohlásil dne 25. 1. 1996 v Poslanecké sněmovně náměstek ministra, že Ministerstvo zdravotnictví v České republice registraci potratové tablety RU 486 zastavuje. Je dobré si tuto situaci znovu připomenout zejména proto, že v důsledku této církví organizované kampaně došlo k pozdržení registrace RU 486 v České republice o 12 let a mezitím nás předběhly téměř všechny evropské země. Kolik žen bylo nutno proto podstoupit „klasický“ potrat se všemi možnými škodlivými zdravotnickými riziky! Všechny závažné zdravotnické komplikace jdou nepochybně na účet této neblahé kampaně.

Věru smutné jsou výsledky mnoha kampaní. Ale v poslední době přišla konečně odplata. Jako houby po dešti se začaly množit v hromadných sdělovacích prostředcích a na sociálních sítích případy sexuálního zneužívání nezletilých katolickými duchovními. Samozřejmě tady nehodlám zlehčovat takový trestný čin a jsem přesvědčen, že každé zneužití nezletilého by mělo být po zásluze potrestáno. Ale nezdá se vám toho najednou příliš mnoho? A co takový už pomalu stárnoucí muž, který si vzpomene, že kdysi před léty na něho v ministrantském věku kněz sáhl? A bůh ví, kam mu ten farář vlastně sáhl. I po třiceti letech pak začne pociťovat neblahé následky a díky sociálním sítím se spojí s jinými, kteří údajně taky něco podobného zažili. Můj dědeček MUDr. Karel Uzel (nar. 1877) napsal ve svých pamětech, že v obecné škole měli katechetu nějakého P. Horáka, který „mě při vyučování často hladil a mou hlavu si kladl na stehno sedě jednou nohou na desce lavice“. Dědeček samozřejmě na pana katechetu vzpomíná s láskou a tuto jeho aktivitu z roku 1888 za škodlivé počínání nepovažuje. Kdo ví, jak by tomu bylo dnes, kdy mnohé školní řády jakýkoliv tělesný kontakt mezi učitelem a žákem výslovně zakazují.

A pokud se týká sexuálních deliktů katolických duchovních, ty jsou do značné míry ovlivněny jejich povinným celibátem. Je zajímavé, že v jiných křesťanských církvích je výskyt tohoto jevu stejný jako v normální populaci, zatímco v katolické církvi je častější. A také je mezi těmito duchovními asi 3x více homosexuálních mužů. Rozhodně homosexuální orientace s pedofilií přímo nesouvisí, ale už tento jev svědčí tom, že jde o selektovanou populaci.

Ta současná proticírkevní kampaň mě skoro láká ke škodolibému „dobře jim tak“. Je to odplata za tu jejich nesmyslnou kampaň proti potratovým tabletám. Za to cílevědomé osočování sexuální výchovy ve školách. Za záměrné očerňování antikoncepce a falešné informace o jejich škodlivých účincích. Za ten urputný protipotratový boj, který v USA vedl dokonce křesťansky zfanatizovaného člověka k vraždě gynekologa před dveřmi jeho potratové kliniky.

Můj pokročilý věk mne však nabádá zejména v souvislosti s proticírkevní sexuální kampaní ke klasickému prohlášení „nejsme jako oni“. Skutečné delikventy je zapotřebí potrestat, ale současně vyhlásit heslo „Konec kampaním!“








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.