Po sedmnácti letech od významných změn našeho společenského života prožíváme velmi dobrý růst národní ekonomiky, ale také velice strmý pád politické kultury. S tím, jak se za poslední rok zachází s trpělivostí voličů, také postupně zachází na úbytě důvěryhodnost nositelů demokratických hodnot. Z politiků se postupně začali stávat šibalové.

Proměna demokratických politiků západního typu v šibaly demokracie českého typu nastala paradoxně po vstupu České republiky do EU. Pojem šibal především označuje člověka, který pěstuje určitý druh chytráctví, které při plném nasazení v politice může přinášet své ovoce, aniž by byla ohrožena ústava či základy demokracie vyplývající z lidských práv a svobod. Chytráctví, které zcela jasně poukazuje na klasické české švejkovství. Dobrý voják Švejk přece také nechtěl nic zlého, jen si svým svobodným projevem utahoval z oficírů a z celkového marasmu c. a k. monarchistické doby. Byl však jen řadovým pěšákem putujícím za svou marškumpačkou. Jestliže však švejkování přerůstá do politiky celonárodní, tak je více než zřejmé, že úřadující politici ani neví, kam putují a kterým směrem mají směrovat celý národ.

Na jednu stranu nahrává českým politickým šibalům status quo českého státu, stálého člena EU a NATO, který se nemusí bát o svou bezpečnost ani ekonomické zajištění plynoucí ze strukturálních a kohezních fondů EU. Na druhou stranu jim nahrávají samotní občané - voliči, kteří ještě a bohužel volí KSČM v rámci neočištěné minulosti. Takový stav vede k úsměvnému kličkování na naší politické scéně. Chvíli se ustupuje, chvíli se neustupuje.

Čeští vrcholoví politici jsou si toho stavu plně vědomi a na důkaz svého ztotožnění se s danou situací vyluzují na nás šibalské úsměvy. A že se většina národa na ně mračí a hudruje na poměry? Nevadí, vždyť oni vědí, že jsme zvyklí nadávat a trpělivě snášet mocenskou porobu. A tak jsme opět porobeni. Protentokráte šibalskou demokracií.

Možná nám jenom vzkazují, že kdo není šibal, není Čech! Asi podobně, jako když se za komunistů říkalo, že kdo nekrade, okrádá svou rodinu. Osobně vnímám především zcela nezpochybnitelný faktor, a tím je jasná absence výchovy k demokracii. Skutečné demokracii západní provenience. Generace současných politiků a političek neprošla ani výchovou v demokracii, ani výchovou k demokracii. Vyučuje se jen na pár typech škol. A vzhledem ke skutečnosti, že slavíme teprve sedmnácté výročí od nového počátku účasti na výuce demokracie západního typu, tak nemáme nárok ani na získání maturity. Naši politici nám šibalsky dávají najevo, že není potřeba se učit, protože jsme již vyučeni neokrádat rodinu. A že se jednání o nové vládě, která nedostala a ani nedostane důvěru neustále protahují? Nevadí. “Zažít nudu, jó to vadí,“ se zpívá v jedné písničce. Nenudíme se, jen co je pravda. Z jednoho prostého důvodu. My, Češi, jsme vždycky usilovali o získání světového prvenství. V jakékoliv lidské činnosti.

Dobrý voják Švejk by měl radost. Především z toho, že se tak usilovně snažíme získat světový primát na poli, které on velice dobře znal. Také byl šibalem k pohledání. Jako naši politici, razící demokracii ryze na český způsob boje.