28.3.2024 | Svátek má Soňa


SPOLEČNOST: Sex a kultura

25.3.2016

Název článku jsem si vypůjčil od Josepha Daniela Unwina, britského etnologa a sociálního antropologa působícího na univerzitách v Oxfordu a Cambridge. Svou práci stejného názvu vydal v Oxfordu v roce 1934. Ve svém rozsáhlém vědeckém výzkumu se zaměřil na vztah mezi sexualitou a kulturou. Prozkoumal podrobně vývoj a zánik více než osmdesáti různých společností a civilizací včetně sumérské, babylónské, maurské, řecké, římské i různých anglosaských.

Při tomto výzkumu objevil i jednu skutečnost, která překvapila nejen jeho samotného či kolegy v odborných kruzích, ale všimla si jí i laická veřejnost včetně například Aldouse Huxleyho, autora i u nás známé knihy Konec civilizace. Tento poznatek se týká předmanželské sexuality.

Unwin objevil, že všechny zkoumané společnosti se při svém vzniku a v období svého rozkvětu vyznačovaly společenskou nepřijatelností předmanželského sexu. Jistě to neznamená, že by předmanželský sex vůbec neexistoval, ale jednalo se o okrajovou záležitost, o výjimku z pravidla. Normou bylo, že manželé spolu začali žít intimně až po sňatku a že žena se vdávala jako panna.

Zároveň však objevil, že období úpadku těchto společnosti a civilizací se naopak ve všech (!) případech vyznačovalo všeobecnou tolerancí k předmanželskému sexuálnímu životu. Jinými slovy bylo již normální, že partneři spolu žijí intimně už před sňatkem. Současně se tyto společnosti v této fázi svého úpadku vyznačovaly tolerancí k sexuálním úchylkám včetně tolerance homosexuality. Unwin vypozoroval, že jakmile tento jev ve zkoumaných společnostech či civilizacích nastal, jejich pád již byl nezvratný. Tyto civilizace skončily vpádem jiné civilizace, jiného etnika, jiné kultury.

Zákazem či odsouzením předmanželského (a mimomanželského) sexu se vyznačuje i naše kultura, které se říká zjednodušeně „židovsko-křesťanská“. V desateru – jakožto morálním základu - je zcela jasně napsáno „nesesmilníš“, „nezcizoložíš“. Ještě před pár desítkami let byla tato mravní norma brána vážně. Pokud ji někdo porušil, věděl, že dělá něco špatného. Otěhotnění před svatbou bylo ostudou celé rodiny. Dnes je ovšem situace zcela jiná: nejen že je sex před manželstvím úplně normální, ale dokonce je doporučován. Různé „autority“ k předmanželskému sexu povzbuzují a obhajují ho. Rodičům mladých lidí nevadí, maximálně mají strach z otěhotnění. Mnoho párů považuje manželství za přežitek a „žije na hromádce“.

Můžeme tedy vidět, že naše civilizace v tomto zcela kopíruje osud více než osmdesáti jiných civilizací a společností, které již neexistují. Nacházíme se právě ve fázi, ve které ostatní civilizace již nezvratně mířily ke svému pádu. Jaký myslíte, že bude vývoj?

Cílem tohoto článku nebylo zkoumat, proč právě předmanželský sex je jakýmsi ukazatelem stavu civilizace, proč byl vždy považován za něco špatného a proč je dobré, když se sex týká pouze manželského vztahu. To ovšem neznamená, že by na tyto otázky nebyla odpověď.

Na závěr ještě jeden podnět k zamyšlení: víte o nějaké kultuře, která by mohla naši západní kulturu ohrozit a nachází se nyní ve fázi, kdy v ní předmanželský sex není považován za normální?

Autor je kazatel a duchovní Křesťanského společenství K. Šenov