Od té doby, co jsem senior, tak se nestačím divit. Divím se tomu, jak se
řeči o úctě a ochraně seniorů rozcházejí s praxí. Začněme u
nebezpečných nebo v zimě neposypaných chodníků, přes zbytečné ohrožování
covidem, černým kašlem i chřipkou a konče okrádáním při zákonném
navyšování (valorizaci) důchodů . Dovolím si tak připomenout navýšení
důchodů v roce 2022, které dosáhlo v průměru pouhých 11%, ačkoliv
celoroční inflace byla 16 %. A což teprve v letech 2023 a 2024? Raději
nepřipomínat! Také chybějících 30.000 lůžek v Domovech pro seniory není
dobrou vizitkou státu v péči o seniory. A co dostupnost lékařské péče?
Co statisíce seniorů bez svého doktora ? Nedá mi to, abych se alespoň
takto nezeptal seniorských organizací (například Rady seniorů): Jak se
snaží seniorům ve výše uvedených případech pomoci? Kdo se vlastně, mimo
mne, seniorů ještě zastává?
Kdo dnes připomíná minulé zásluhy současných seniorů? Co vybudovali,
kolik přispěli na daních, na sociálním a zdravotním pojištění, do
státních rozpočtů? Dříve totiž pracovali všichni. Nebylo 360.000
evidovaných nezaměstnaných jako dnes. A někteří starší pracovali ještě i
každou sobotu. Kolik vychovali dětí? Když byli dnešní senioři mladší,
tqak národ nevymíral, jako dnes. Také to, že se mnozí angažovali a
riskovali vězení při Sametové revoluci za nastolení svobody a demokracie
u nás.
Doslova o život však šlo seniorům při onemocnění covidem. Minimálně
15.000 našich občanů zbytečně zemřelo vlivem pozdních opatření. Převahu
v nich měli senioři.
A při epidemii chřipky? Seniory ve zdravotních a sociálních zařízeních
ohrožovaly návštěvy bez respirátorů. Viz dva mrtví v nemocnici v
Jihlavě.
A co udělalo Ministerstvo zdravotnictví, co Krajské hygienické stanice,
co hlavní hygienička? Nic! Pardon, abych nezapomněl sporadicky něco
doporučovali. Ovšem doporučovat něco Čechům (což potvrdí každý sociolog)
je, jako házet hrách na zeď a nebo jako házet perly sviním -můžete si
vybrat. Viděl někdy někdo pozitivní reakci od občanů na doporučení
zdravotníků? Jistěže málokdy. Tak proč tedy vůbec něco jen doporučují? Z
alibismu, ze strachu o zaměstnání nebo z populismu?
Tak bezohledně, jako současná a minulá vláda, se v polistopadovém období
pravděpodobně ještě k seniorům nikdo nechoval.
Mnoho seniorů nechce, jako nemohoucí, být na obtíž příbuzným ani
společnosti. Dosud u nás není ale schválen zákon o eutanazii.

Hrát si na „mrtvého brouka“- z toho jenom průšvih kouká !
Pomáhat starým lidem,
to není povinnost,
to je velká čest

Dělejme to však s klidem -
čekají solidnost,
bez velikých gest

To, že mládež seniory nezdraví (na rozdíl od naší generace) a chová se k
nim někdy až přezíravě, je jen jedna z vizitek její výchovy. Výchova
mládeže je kapitolou sama pro sebe. Padesát procent manželství se
rozvádí. Jak to souvisí s výchovou? Tak, že po rozvodu jsou děti
většinou dány do výchovy ženě. Ženy jsou obecně ve výchově měkčí a
leccos mládeži prominou. Viz i termín „opičí“ láska matek. Část matek,
když výchovu nezvládá, tak přechází na výchovu volnou (paravýchovu). Ta
spočívá v tom, že si děti dělají to, co chtějí. Honí se a řvou v
restauracích, křičí v autobusech…
Na výchově mládeže by se také mohly podílet školy. Jenže údajně nemají
kapacitu na výchovu. Sotva jim stačí na vzdělávání. Šanci tak mají
vedoucí zájmových kroužků. Dokonce větší než vzdálení příbuzní.
Všichni výše uvedení si ovšem musí dávat velký pozor na distributory a
propagátory kouření cigaret, pití alkoholu a užívání drog. Na nevhodné
pořady v TV, na drastické filmy, na vraždící počítačové hry….
Většina mládeže nemá zájem o předávání zkušeností od seniorů. Indiánské
děti škemrají u starců, aby jim povídali příběhy ze svého mládí. Dnešní
mládež neškemrá, ale civí do mobilů. Zřejmě raději dělá vlastní chyby a
z nich se buď učí nebo ne. Takové chyby se sice lépe pamatují, ale co
stojí času, energie a někdy i životů!
Možná, že by bylo vhodné, aby senioři hledali nové, zajímavé cesty, jak
své zkušenosti mladým předat.
Že by mládež seniorům častěji pomáhala, tak to není právě častý jev. I
když nedávno mě jedno děvče pustilo v tramvaji sednout. Kde jsou ty
časy, kdy jsem pouštěl děvčata sednout já?
Říká se, že lidstvo je nepoučitelné, ale není to také tím, že spolu se
seniory umírají také jejich bohaté zkušenosti, o které nemají mladší
generace zájem?

Autor je praktický sociolog, Senior roku atd.