25.4.2024 | Svátek má Marek


SPOLEČNOST: Samková, Šabatová a další

4.5.2012

Diskriminace Romů je podle jejich obránců zakořeněná v celé Evropě

Český helsinský výbor (ČHV) a AEDH uspořádaly v Brně tiskovou konferenci po ukončení valné hromady asociace a jejích 23 členských organizací z 19 zemí EU. Akce byla spojena se seminářem na téma Romové v Evropě.

Anna Šabatová z ČHV se dala slyšet s diskuzním příspěvkem, že mezi lidmi panuje o Romech řada předsudků. Romové podle ní chtějí pracovat, podílet se na společném soužití a není jim to umožňováno. Nevysvětlila, co za tím vězí, že stejné neumožňování stíhá nebohé Romy celou Evropou, o čemž právě tato schůzka pojednávala. Ku podivu se nedostavila paní Samková se svým převratným a poněkud šokujícím tvrzením, že Romové vraždí a kradou jen a jen proto, že chtějí integrovat do majoritní společnosti.

Možná to byla nějaká klička, jakou paní Samková chtěla jen vyjádřit, že Romové se chtějí podílet na bohatství občanů majoritní společnosti, přičemž pojem právo a spravedlnost nonšalantně pomíjejí a pouze si berou to, co má někdo jiný, a co by chtěli mít také, ač se o to nijak nezasloužili.

Je-li tomu tak v celé Evropě, je asi nejvyšší čas tyhle práce chtivé Romy zaměstnat, kdyby to bylo násilím a s okovy na krku. Proč máme napříč Evropou stále poslouchat omílanou písničku o práce chtivých občanech, kteří pak v parcích vyvalují přecpaná panděra a nakynutými zadky obsazují lavičky v parku namísto toho, aby kráčeli okolím a sbírali odpadky, jak dostali za svůj jednoduchý pracovní úkol? Jestli problém není v rozdíleném pojetí termínů práce a pracovat. My o koze a Romové o voze.

Podle paní Šabatové je jedním z nejrozšířenějších a zároveň neomylnějším předsudkem to, že Romové nechtějí pracovat. Jistě má paní Šabatová nějaké utajené info a zná statistiky o tom, že 90% Romů hákuje na zahradách, postává u silnic a prodává přebytky ze svých políček, záhonků a sadů a děti běžně samou pílí o přestávkách mezi vyučováním uklízejí ve třídě, přelešťují tabuli a oprašují židli pro paní učitelku.

Zatím jsem netušila, že paní Šabatová vzala vedlejšák v divadle a jede v nějakém projektu s Čtvrtníčkem. Podle zatím dostupných ukázek to bude asi pořádná legrace. Sotva může myslet vážně řeč o předsudcích, že Romové nechtějí pracovat, když udržet je u jasně definované a zadané práce je nadlidský úkol. Kumšt je převzít od nich práci hotovou a ještě větší kumšt je převzít zpátky i zapůjčené nářadí.

Postřeh paní Šabatové, že některé západoevropské země se k Romům chovají, jako by to nebyli evropští občané, bych ráda doplnila o postřeh, že Romové sami se v mnohých zemích, jejich městech a jejích ulicích a ke svým spoluobčanům chovají, jako by přišli zrovna z buše a o Evropě a životě průměrného Evropana ještě nikdy nic neslyšeli. Mnohdy se chovají ke svým spoluobčanům, jako by je považovali za lovnou zvěř a jejich majetek za svůj.

Odborníci v Brně řešili i aktuální situaci v Bělehradě. Jak víme a jak postřehla i paní Šabatová, město Bělehrad vyhostilo asi 250 romských rodin poté, co ostatní obyvatelé už nezvládali soužití s tímto etnikem. Paní Šabatová tvrdí, že k vyhoštění došlo jako uhození hromu z čistého nebe, bez upozornění a vyjednávání.

Paní Šabatové možná unikl ze základního vzdělání praktický poznatek, že každá akce budí adekvátní reakci. To znamená, že se nic nestává jen tak pro nic a za nic. Jestliže město vyhostilo 250 občanů, zřejmě seznam nebyl sestaven podle abecedy nebo velikosti nohy, ale podle chování občanů k ostatním obyvatelům města.

Lidé údajně nedostali srovnatelné přístřeší. Možná by neměli paní Šabatová a jí podobní dělat chytré na tiskových konferencích a přednášet ukázněnému davu posluchačů. Kdyby zkusili sami, jak se vyjednává s Romy, kdyby se prošli hloučkem těchto vzácných a stále diskutovaných evropských občanů a zkusili s nimi navázat kontakt, vyjednali by s nimi způsob soužití, bydlení, ba dali jim i práci a tuto si od nich včetně pracovního nářadí v pořádku přebrali, … asi by je takové potlachání na tiskovkách ani nebavilo.

Z matematického hlediska mně ale vůbec nevychází současný početní stav Romů ve státech Evropy, kdy bulharský člen AEDH Stoil Cicelkov učinil závěr, že vyhošťování Romů není nic nového a stále pokračuje. Jak je tedy možné, že početní stav Romů ve všech evropských zemích roste? Zákeřná otázka tedy je, odkud kam se tito Romové vyhostili a jestli ti zde, jsou ti naši, a ti tam, jsou ti tamní. Jestli není něco popleteno a jestli paní Šabatová má na mysli ty Romy, kteří žijí bez problému mezi námi, nebo jestli si všimla, že problémy jsou právě s těmi, co Evropa neví, kam s nimi.

Paní Šabatová a ostatní, co si tak pěkně splkli na onom matiné, by neměli házet všechny Romy do jednoho pytle. Jsou přece i tací, kteří ve svém okolí žijí běžný život, pracují, vydělávají si na své živobytí a není žádné síly ani moci, ale ani chtění, co by je vyháněly z jejich bytů či domů a honily je po Evropě.

V Bělehradě řešili problém s Romy, kteří pobývali na cizím, bez životních prostředků, které by si dokázali vydělat prací, i kdyby se jim stokrát nabízela. Jestli je situace v celé Evropě s nepřizpůsobivými, společnosti škodícími Romy tak kritická, pak nemluvme o nějakých předsudcích o tom, že Romové nechtějí pracovat, ale mluvme o vážné situaci s etnikem, které se chová jakožto nepřizpůsobivé jakékoliv evropské kultuře a národnosti, životnímu stylu většiny a svému okolí.

Jestliže se nějaké etnikum nechce přizpůsobit zákonům a životnímu stylu, povinnostem a zvykům, které do jisté míry uctívají všichni, pak nemá mezi všemi ostatními co dělat. Nepopírejme právo na život, to ne, ale popřeme právo na život ve stejných životních podmínkách, za jakých žije průměrná většina. Nejsme si rovni, a to ani ve vlastnictví majetku, ani v přístupu k práci, ani v píli a touze po vzdělání. V čem si musíme být rovni, to je v zodpovědnosti za své činy. Ctěme také rovnost před zákonem a stejný přístup k vymáhání práva.

Za posledních 14 dnů bylo v ČR zaznamenáno několik útoků Romů na příslušníky většinové společnosti. 15. dubna tři Romové surově napadli patnáctiletého Petra kvůli cigaretě, kterou neměl. Lékaři ho museli hned po útoku operovat a vzít mu zničenou ledvinu. To ale není celkový účet za onu Romy poptávanou cigaretu. Petr má poškozená také játra a slezinu.

V pátek 20. dubna opět Romové, tentokrát v Kladně, v přesile bodli muže do břicha a řízli do krku, také kvůli cigaretě, kterou pro ně neměl. Ve čtvrtek 26. dubna zmlátili Romové dva chlapce z Olomouce kvůli ragbyovému míči, v pátek ráno po cestě do školy Romové přepadli dívku v Tanvaldu a chtěli po ní mobil a peněženku.

Nekázeň nepřizpůsobivé menšiny se proměňuje ve zběsilost a tato přerůstá do obludných rozměrů. Nebrzdí je svými vyjádřeními ano paní Samková, ani paní Šabatová, ani literární útvary na serveru Romea.cz. Spíše naopak. Utvrzují agresivní a nepřizpůsobivé Romy v jejich dojmu beztrestnosti a trousí přehršle falešných omluv jejich neomluvitelného chování a výmluv, proč se tak chovají.

I díky této podporu se nejedná o ojedinělé případy agresivních útoků Romů na příslušníky majoritní společnosti. Četnost a nárůst takových případů násilí, páchaném romskou menšinou na ostatních členech společnosti, dávají za pravdu hlasům, žalujícím, že Romové jsou si vědomi své beztrestnosti, a proto se chovají jako grázlové bez zábran, o morálce či svědomí u nich by bylo zbytečné se zmiňovat a bláznovství pokoušet se tyto atributy u nich hledat, nebo se jich snad chtít dovolávat.

Tito občané nejsou ochotni akceptovat ani základní principy soužití ve slušné společnosti. Proto je zbytečné vyvíjet jakoukoliv snahu o jejich integraci do takové společnosti. Naopak je to, zdá se, kontraproduktivní. Integrace se, zdá se, nepodaří k nespokojenosti a rozladění obou táborů.

Jestliže paní Samková a nyní i paní Šabatová hledají důvod a kořeny agrese a odsouzeníhodného chování některých Romů vůči společnosti právě ve společnosti samotné, pak jediným schůdným řešením, které by se snad mohlo nabízet je, držet tyto Romy od slušné společnosti co nejdále. Takový život bez pokušení by nakonec prospěl jim samotným a společnosti také.

Zásadní problém ale je nerudovská otázka kam s nimi. V celé Evropě má slušná společnost s některými Romy, a že jich není jen pár desítek, stejný problém. Celé Evropy se týkají konflikty stejného typu právě v soužití majority s těmito Romy, kteří zanechávají za sebou mrtvé, zraněné, okradené, naštvané, a k řešení nějakých romských otázek tudíž nenakloněné občany, kteří chtějí pouze žít ve slušné společnosti s vědomím ochrany a respektování osobní svobody a soukromého majetku.

Jako jediné opravdu účinné řešení, které by spláchlo tyhle problémy s nepřizpůsobivými Romy v celé Evropě, by snad mohl být nápad, že by paní Samková, Šabatová a další, co se sešli v Brně na zmíněné tiskové konferenci, aby poučili celý svět, že by tedy sešikovali všechny tyhle nespokojené a nepřizpůsobivé Romy z celé Evropy, kde je podle nich jejich diskriminace tak pekelně zakořeněna, a že by s celým šikem odputovali někam nevím kam, ale hlavně z Evropy pryč.

Zvládnou to? Nezvládnou. Proto je nejvyšší čas přiznat si prohru, rozpustit neschopné týmy a hlavně nesponzorovat, nesponzorovat a nesponzorovat. A hlavně měřit všem stejně, příslušníkům majority, jako i Romům. Za stejné zásluhy stejné odměny, bez zásluh žádné podpory, za lumpárny stejné tresty. Protežování v posledních letech spory nezahladilo, naopak je vyostřilo. Tato cesta byla slepá. Cesta protežování bývá vždy slepá.

Závěrem obsah článku i problému samotného shrnu jednou větou. Spousta vychytralých lidí profesně i finančně velmi slušně parazituje na existenci takzvané romské otázky, kterou takticky udržují v její rozpínavosti a naléhavosti s příslibem i zárukami, že nikdy nebude vyřešena, o což se snaží všemi silami, talentem i pílí, k čemuž jim dopomáhají samotní Romové.

Převzato z JanaSimonova.blog.idnes.cz se souhlasem autorky (její další blog: Simonova.blog.cz)