25.4.2024 | Svátek má Marek


SPOLEČNOST: Sako dám do čistírny, a duši?

3.6.2009

Mýlil jsem se, když jsem vyjádřil názor, že je možné odvrátit vajíčkové útoky vtipem, pánví, či jinou noblesní replikou.

Snad v úplném počátku, ale to jedině za předpokladu, že to není řízená akce, o čemž nyní silně pochybuji. Jedině Jiřímu Havlovi se podařilo pokleknutím před mladíkem s vejcem odvrátit jeho úmysl. Byl to však potenciální útočník jedinec. Mýlí se i Jiří Hanák a Karel Schwarzenberg, když vyjádřili podobnou myšlenku.

A tak tu sedím po návratu od Anděla a další životní zkušenosti, přes židli mám špinavé sako od vajec a přemýšlím do klávesnice, co se to vlastně v naší společnosti děje.

Vybavují se mi listopadové a prosincové dny v roce 1989, následná diskusní fóra, tříbení názorů, široká tolerance různých postojů vedená snahou o prosazení, a především prožívání vytoužené demokracie.

Teď po dvaceti letech jsem se díval do tváří skupiny vrhačů vajec a žádný silný, natož sametový výraz jsem tam neviděl. Spatřil jsem pouze snahu se pobavit, něco rozbít a někoho poškodit. Připomnělo mi to situace, kdy se fanoušci Baníku a Sparty domluví, že si to rozdají ve volném stylu na louce za městem. Výsledek skutečného zápasu tím neovlivní, někdy je ani moc nezajímá, ale odcházejí potlučení a spokojení. Skutečný politický zápas je o tom, kdo má lepší projekt, kdo je přesvědčivější, kdo má větší nasazení pro věc a pro lidi této země. A také o tom, kdo má více pokory přiznat chybu, schopnost naslouchat a hledat, co je správné, a jak říkáme my, staromilci, bohumilé. Vajíčkové incidenty žádné takové znaky soutěže nenaznačují, jsou bez názoru, nereagují na vtip, není možné vést s nimi polemiku.

To vše mne vede k závěru, že jsme mnohé zanedbali, že jsme se spolehli na to, že demokracie je nezpochybnitelná danost, kterou nám již nikdo nevezme, a vše půjde jakýmsi samospádem, že je třeba se neustále demokracii učit, obdělávat tento dar a vytvářet podmínky pro jeho růst.

Demokracie není vejce, které si koupím, rozbiji jej o nějakého politika a zítra si koupím nové. Je to květina, se kterou chci žít v jednom domě, a když chřadne, jsem z toho smutný a dělám vše pro její záchranu. Věřím, že i můj momentální smutek na duši bude vyléčen, že většina lidí ctí skutečné hodnoty a ve volebním klání je vyjádří.

Právo, 30.5.2009

Autor je poslanec za ČSSD