Jeden by očekával, že po čtyřech desetiletích bolševického žaláře, pravda, když člověk neznal nic jiného, tak to byl relativně prostorný žalář (od Šumavy k Tatrám, od Chebu až po Čiernu nad Tisou), ale pořád žalář, se bude český občan domáhat integrace do Evropy, až se mu budou dělat boule za ušima. Samozřejmě kromě těch, kteří fungovali ve vedoucí úloze – rozuměj žalářníci –, protože pro ty by bylo nejlepší, kdyby se žalář v nějaké podobě zase obnovil a oni se opět dostali do nomenklatury. Nemusel by to být tuhý žalář, stačil by takový volnější koncentrák anebo i jenom taková legislativně ohraničená pastvina, kde by stádo drželo hubu a nepletlo se nomenklatuře do hry. Ti, co o tomhle sní, jsou samozřejmě v prvé řadě komunisti, protože ti nic jiného neumí, i když tohle zase umí velice dobře. Ale pozoruhodné je, že tato myšlenka se zalíbila i jiným politikům, kteří se porozhlédli po světě a všimli si, že „Sovětský svaz, náš vzor“ je sice asi definitivně mrtvola, ale jak vidíme, oni už to tam zase dostávají pod kontrolu.

A když to jde tam, proč ne tady. Nota bene, určitě se dá počítat s nějakou pomocí. Vždyť v minulosti vždycky rádi pomohli.

A tak samozřejmě bojují proti evropské integraci a proti radarům všeho druhu, protože čím víc se ČR zapojí do západních struktur, tím hůř půjde obnova nomenklatury.

První zklamání je pro mne to, že tyto myšlenky našly odezvu v ČSSD, ve straně, která má být státotvorná, pravda, sociálně orientovaná, ale bona fide ve prospěch lidu. Je pravda, že je ní hodně bývalých komunistů, a zdá se, že nomenklaturní sny nějak prosakují také od KSČM. Ale tak jako tak je to zklamání – očekával jsem od ČSSD víc zodpovědnosti a míň nahé touhy po moci.

Druhé zklamání je pro mne prezident Václav Klaus. Mám s ním fotku, když před mnoha lety navštívil Vancouver. Býval jsem na ni pyšný, ale už nejsem. Zajímavé, že tenkrát, pokud si dobře pamatuju, v Kanadě přednášel na Fraser Institutu, což je pravicový think tank. Dneska to vypadá, že by měl spíš zájem o přednášení na nějakém moskevském institutu. To, že býval vždycky arogantní, mi dřív moc nevadilo, naopak, v situacích, kdy například diskutoval s nějakým ekonomickým negramotem, tak měl člověk tendenci se ztotožnit s tím, jak ho Klaus „utřel“. A navíc ta jeho proslavená arogance v minulosti bývala jaksi pořád v rámci zájmů ČR. Dnes ale přerostla z pozice „já to vím nejlíp a já vám to hlupákům vysvětlím“, do akcí, které se neslučují s tradicí a důstojností prezidentského úřadu (v demokracii, podotýkám, ne za komunismu) a podle mne ani se zájmy země. Teda České republiky, aby bylo jasno.

A tak se nám v poslední době pan prezident nejenom vybarvuje víc a víc do růžova (potažmo oranžova a kdoví kde to skončí), ale také jako brzda naší integrace do Evropy. Pravda, může mít své důvody. Dobré, špatné, to není tak podstatné. I kdyby měl ty nejlepší a i kdyby jim opravdu věřil, suma sumárum – je této integrace brzdou. Myslím, že spousta lidí je těmi jeho postoji zmatena a právem se ptá, proč to dělá. A on, pokud vůbec odpoví, tak řekne, že on to nedělá.

Třetím zklamáním je pro mne, jaké obrovské množství lidí podporuje ČSSD s jejich současnou Paroubko-doktrinou: politika všech azimutů, které nápadně směřují do zemí s totalitními režimy, námluvy s Ruskem, populismus nejhoršího druhu, od třiceti stříbrných až po Ferda Paroubek – Slibotechna všeho druhu.

To lidi nechápete, že všechny tyto „jistoty“, zrušené poplatky a sliby obecně, jsou jenom úplatky, kterými se chce současné vedení ČSSD prokousat k moci? Že je to jenom „sýr“ v pastičce? A navíc je tento sýr - nebo chcete-li, volební guláš - financovaný z vašich kapes, z kapes daňových poplatníků. Každá politická strana vaří volební guláš, ale inteligentni lidé se vždycky ptají: „Máme jako stát na to?“ Moje zklamání spočívá hlavně v tom, že tolik lidí nevidí dál než na ten volební guláš. Kdo jim slíbí větší guláš, toho volí. A už nevidí, kam chce ČSSD otočit kormidlo, zatímco lid bude mlaskat nad gulášem. Nevidí, jaký bude účet, až dojde na placení.

Celkově mi tato „politická inteligence“ značné části českého elektorátu, připomíná onen starý, ale nesmírně výstižný, vtip z doby komunismu o ruské výletní lodi. Tady je, pro ty, co ho ještě neslyšeli; (třeba trochu vysvětlí ty volební preference):

Ivan a Boris chodí po letní Moskvě a přemýšlejí, kam na dovolenou. Přistoupí k nim člověk a ptá se, jestli by nechtěli jet na měsíc výletní lodí na Černé moře za pouhých 5000 rublů. Ivan s Borisem si říkají, že to nezní špatně, slovo dá slovo, každý vytáhne 5000 rublů, dostanou poukaz a už jsou ve vlaku k Černému moři. V přístavu najdou loď, jdou na palubu, dají poukaz kapitánovi, ten pokyne rukou a najednou se na ně vrhnou pochopové, ostříhají jim hlavy dohola a přikovou je k veslům. A už jim sviští bič po zádech a veslařská galéra se prohání po Černém moři. K jídlu chléb a voda. Občas je i hůř, to když se chce kapitán projet na vodních lyžích. Po měsíci se lod vrátí do mateřského přístavu, posádka jim sundá okovy a oni můžou jít domů. A jak tak jdou po můstku na břeh, Boris se zeptá Ivana: „Ivane, dal jsi kapitánovi tuzéra?“ A Ivan odpoví: „Zbláznil ses? Tomu hajzlovi? Vždyť vloni jsme mu taky nic nedali.“

petr.kolar@canada.com