Naše město patří k těm mnoha městům (nejen) v České republice, která mají náměstí pojmenované po T.G. Masarykovi. Jelikož zde nežijeme v žádné hnědé, rudé či jinak barevné totalitě, lze předpokládat, že si T.G. Masaryka – na rozdíl od různých Hitlerů, Leninů nebo Gottwaldů – většina z nás skutečně váží.

Vážit si někoho znamená, že dotyčný člověk je – alespoň v něčem – jistou inspirací. V čem je inspirací T.G. Masaryk? Zcela jistě je toho hodně, navíc si v tento čas připomínáme založení samostatného Československa. Já však mám nyní na mysli jeho moudrost a důvtip ve vztahu ke světu kolem nás. Kdo četl Hovory s T.G. Masarykem od Karla Čapka, ten ví nejen to, že Masaryk ctil Boha jako Stvořitele a Ježíše Krista jako Božího syna, ale také ví, proč o tom byl Masaryk přesvědčen. Tento moderní vzdělaný a statečný člověk, navíc vědec, profesor, filozof, politik a státník (jak říká encyklopedie), byl přesvědčen o stejných křesťanských pravdách, jako před ním třeba Komenský nebo Hus, další to velikáni našich dějin. A věděl - stejně jako oni – proč tomu tak je. Když se ho Čapek ptá, jak přijímá Boha, odpovídá, že ROZUMEM a zkušeností. Říká, že právě rozum mu dává důkazy o Boží existenci. Dále Čapkovi vysvětluje, jak „účelnost světa, života, dějin, našeho poznání i mravního úsilí“ ho vede k uznání Boha jako stvořitele všeho, bytosti duchovní a nekonečně dokonalé. A ukazuje Čapkovi povrchnost a nedůslednost těch, kdo tuto účelnost, rozumnost a řád ve světě zpochybňují. Dále v otázkách týkajících se náboženství říká, že „mnoho nevěřících nemá tušení, co vlastně popírají“ a vysvětluje podstatu Ježíšova učení ve vztahu k Bohu i člověku.

Tolik tedy jen krátce k Masarykově vztahu k Bohu a křesťanství v souvislosti s rozumem a zkušeností. Více se samozřejmě dozvíte, když si Hovory s T.G.M. vytáhnete z poličky vlastní knihovny a znovu si je přečtete, případně si je půjčíte v městské knihovně. Jsem si skoro jistý, že v Masarykových promluvách na téma Boží existence nebo náboženství narazíte na něco, co ve vás vypůsobí touhu dozvědět se více – protože toto jste si ve škole zřejmě neříkali.

Ovšem na závěr vás chci povzbudit k tomu, abyste si položili následující dvě otázky:

Vede mne můj vlastní rozum při pozorování světa kolem mne ke stejnému závěru, jako Masaryka? A proč?

A možná ještě trochu žertovná podotázka pro toho, kdo na první otázku odpověděl ne: Jsem si opravdu jistý, že mi rozum slouží lépe, než Masarykovi?