Nemyslím si, že problém je v buzení autority, nýbrž ve schopnosti uznávat autoritu všeobecně. V naší době, v naší zemi, se sloučily dvě okolnosti, které vedou právě k nežádoucím koncům: jsme moc dobře krmeni za nedostatku tělesné námahy a vešla nám do kůže 60 let vštěpovaná poučka, že jsme si všichni rovni, tak jaká autorita nebo nedejbože úcta pro kohokoliv nebo cokoliv.
Navíc ta nešťastná osobní svoboda, odkud a kam, kde jsou hranice, co je jen nevychovanost a kde už je zločin; a k tomu všemu příšerná nevzdělanost a nekulturnost. Za tohoto stavu je fungování současného školního systému stále víc ohroženo a možná by to spravil nový školní zákon.
Co takhle smlouva mezi rodiči žáka či mezi zletitým žákem a školou, ve které podepíší(- e), že si je vědom toho, že se učí, aby něco uměl a ne aby byl známkován.za to, že vyhověl učiteli. Tedy možná zrušit známkování. Některé zahraniční školy mají systém bodování, ale to by asi vyšlo na stejno. Ohodnocení by měly možná provádět nezávislé a cizí komise - vím, komplikované a drahé, ale žák by musel celou dobu docházky mít na paměti, že záleží na něm, zda obstojí, že nedělá milost učiteli, když se laskavě něco naučí.
Od dnešních rodičů z jistých společenských vrstev se naprosto nedá čekat, že své dítě podpoří ve studijní snaze, sami se bez vzdělání v životě docela dobře obejdou a na co že je ta blbá kultura, ta, ach ouvej, proklínaná ideologická nadstavba zatracované vrstvy inteligentů.
Je to jeden velký bludný kruh: bez vzdělání není respektu k plodům ducha - k naší kultuře, bez respektu ke kultuře nemůže být ani úcty k těm, kdo ji učí; spíš dosáhne přirozené autority úspěšný fotbalista. V naší zemi není úcty ke vzdělaným, kultivovaným, není úcty k záslužným (podtrhuji záslužným) autoritám, není úcty k Bohu, k mezilidským vztahům, k majetku druhého, k morálce ani k přírodě, která nás drží při životě.
Nevím, jestli je to jen česká specialita nebo postižení všech postkomunistických zemí, ale když vidím ty hordy rvavých fanoušků sportovních utkání, hordy rvavých demonstrujících, ty disketové rvačky a klienty heren, uvědomuji si, že jsou to všechno naši voliči, rodiče našich současných i eventuelních příštích dětí a voličů a jímá mě děs. Změnit rodiče je beznadějné. Žádný zákon o věku odpovědnosti na věci nic nezmění, je pozdě, pozdě, POZDĚ! Je pozdě měnit naše špičkové autority, naše vrcholné politiky: jejich soukromý život je dost výmluvný. Je pozdě měnit literaturu , hudební vkus i ostatní obory kultury: v současné době jde o to díla prodat, nikoliv jimi cokoliv ovlivnit k lepšímu.
Možná by stálo za to pokusit se změnit ty školy, ale rychle!
(Není-li už i taky pozdě.)
Valtice