Mnozí dobu mezi Vánoci a Novým rokem nazývají časem mezi roky. Zní to možná pro někoho trochu nezvykle, ale když se nad tím člověk zamyslí, musí si přiznat, že na tom pojmenování něco je. Odpovídá totiž životnímu pocitu, který většina lidí má, protože ví, že něco končí a něco jiného za chvíli začne. A protože letos mezi svátky máme jen dva pracovní dny, času na rozjímání máme dost.

Ruský myslitel Ivan Iljin napsal někdy na zlomu předminulého a minulého století knihu s názvem Blízko nuly. V ní se můžeme dočíst, že jediná pravda v našich dějinách je naše potřeba po lžích a naše jediná svoboda spočívá v tom s tímto názorem souhlasit. Protagonista této prózy má starosti o svého souseda, který stále spí. Expert, který se o tom dozví, napíše: Kdyby se pacient probudil, budeme muset všichni zmizet, proto společnost má povinnost, stejně jako tento soused, zůstat ve snu.

Podobnou myšlenku najdeme v „pražské knize“ Ernesta Gellnera. Ten zase napsal, že společenský řád vyžaduje společnou kulturu, tedy jistá zjednodušení, a proto je každá kultura systematickým předsudkem. O problémech, které by ve světle samotného rozumu zůstaly otevřené, se proto musí rozhodnout předem, a proto je každá kultura založena na lži. Pravda je totiž na společenském řádu nezávislá a neslouží nikomu, a když se jí nekladou překážky, podkope nakonec respekt vůči všem daným mocenským strukturám.

A čím je naše civilizace složitější, globalizovanější, provázanější, přenos dat rychlejší a mocenská šachovnice, jak napsal Miroslav Petříček, má skoro nekonečně políček, na nichž se hraje velké množství her, může každý tah v jedné z těchto her neočekávaně ovlivnit tahy v řadě vzdálených partiích. Z klasické šachové hry jsme přešli ke globálním šachům, které jsou velmi těžko pochopitelné, ale role politika v domácí hře zůstává stále stejná. Musí přesvědčit své voliče, že on jediný nabízí to správné řešení, aby mohl být zvolen. Protože ovšem takové skutečné jednoduché a srozumitelné řešení neexistuje, kultura vládnutí si začne vyžadovat větší lži, které jsou ale v přímém rozporu s názory vzdělanců. Politika, kterou dříve univerzity korigovaly, se začne chovat jako utržená od řetězu a do popředí se dostávají pouze egomani. Tak nějak vypadá diagnóza odcházejícího roku, který končí.

Pokud příští rok nepřinese v naší civilizaci zřetelnější řád, a to, co začne, nebude pochopitelnější pro většinu lidí, propast mezi pravdou a lží, nebo jak se dnes říká fake news, se bude prohlubovat. Filozofové proto hovoří o tom, že stojíme na vlně nového věku, který si zatím neumíme představit.

Napsáno pro ČRoPlus