Snímek je dílem sdružení Socioklub, vznikl v režii Romana Krištofa, za kamerou stál Karel Slach, k tazatelům patřili Bronislav Podlaha a Štěpán Bolf.

Svou životní cestu zde divákům přibližuje osm zástupců postupně se rozrůstající romské střední vrstvy, kteří sbírali zkušenosti od českého pohraničí po Brusel. „Z pestré plejády lidí jsme úmyslně zvolili kontrastní typy tak, aby vznikla generační výpověď, pojatá jinak než zní oficiální jazyk grantů,“ objasnil režisér.

Ve filmu hovoří romská absolventka brněnské katedry politologie a sociální práce, která si s vědomím své ceny pohrává s myšlenkou na vstup do Evropského parlamentu. Naproti tomu majitel stavební firmy se domnívá, že pokud by nebyl Romem, zájem o jeho aktivity by nejspíš poklesl, a neváhá kritizovat jak xenofobii některých Čechů, tak zvyklosti části Romů: „Některé své zaměstnance musím dvakrát do týdne tahat z postele.“ Se svým osudem nás seznamuje také evangelický aktivista nebo slepá sochařka vytvářející sošky z hlíny, jejíž plastika zdobí brněnské sídlo ombudsmana. Zaujme taktéž příběh mladé rebelky a členky rockové skupiny (hrála na bicí), kterou život zavál do anarchistické komunity. Naproti tomu cesta mladého romského dělníka dokládá drsnost života na periferii a jistou životní protřelost.

Filmové produkce přišlo vždy shlédnout kolem třicítky zájemců, vesměs mladých studentů humanitního zaměření či neromských aktivistů pro-romských organizací.

Kromě veřejných produkcí autoři svůj snímek šíří také na CD.

Text vyšel v listu Romano hangos č. II. / 2008