To by ministra, který tento nápad převzal od svých předchůdců, mělo před dalšími nepromyšlenostmi varovat. I předchozí ministři s podobným řešením pohořeli.

Místní romští aktivisté mají víc rozumu než plánovači z Prahy. Pochopili, že pietu vůči obětem romského holocaustu lze vyjádřit promyšleněji a v době hospodářské krize i mnohem střídměji než plány za stamilióny. Romové svým postojem udělali ve většinové společnosti pro svou věc víc než by se zdálo.

Kocába však ani echo z jižních Čech nijak nevarovalo, nechal se vyprovokovat k bivakování v Chomutově.

Kortrijský kralevic Gerd vyšel v přestrojení mezi lid, chtěje se dozvědět o jeho starostech, a byl při půtce v algerdském hostinci U džberu seslí tak do hlavy udeřen, že měsíc poté hovořiti nemohl. Tolik pověst. Ministr Michael Kocáb půjde zkoumat starosti nepřizpůsobivého lidu bez přestrojení a jistě se mu nic nestane. Tolik politika.

Vsadím se, že zrovna v týden jeho pobytu bude v jindy hrůzném domě klid po pěšině. Sedm dnů se dá oboustranně vydržet. Jak nepohodlně bydlet, tak i nevyhazovat odpadky z oken a nepořádat mejdany do rána. Ministr, týden ostře sledovaný novináři, pak možná nabude dojmu, že chomutovská radnice přehání.

Chodit „mezi prostý lid“ je u nás tradice. Dělal to údajně král Václav IV., zkoumaje tak poctivost pekařů, a také král Ječmínek, aby si poslechl nářky na robotu, a konečně prý i Antonín „Tonda“ Zápotocký zašel občas demokraticky do obyčejné hospody. Kocáb se sice stal z rockera ministrem, ale stále jako by ještě neslezl z jeviště. Copak je nutné strkat ruku do ohně ku zjištění, že to pálí? Pobyt v domě s neplatiči je divadýlko k ničemu, ze stejného soudku jako nápad s vepřínem. Pro veřejnost vděčnou afektací se problém s tzv. nepřizpůsobivými nevyřeší.

Nevyřeší ho ani nový ředitel bezzubé Agentury pro sociální začleňování, ani Kocábův dosavadní plán na soužití Romů a Neromů v Litvínově. Provádět konzultace, navýšit terénní pracovníky, podporovat občanské aktivity, bože můj, to není žádný zvláštní nápad. Rozmlouvat lidem práci načerno, vytvářet protilichvářské programy, pomáhat s oddlužováním, fajn, práce jak na kostele. Na integraci Romů do většinové společnosti si ale politici a úředníci vylamují zuby ode dne, kdy s tím začali. Kocáb bohužel jen oprašuje neosvědčené recepty a pouze kolem toho dělá větší rozruch. Z takové politiky čiší bezradnost.

Až bude vládu informovat o svém plánu, měl by ho možná okořenit něčím rychle použitelným. Třeba návrhem na finanční stimulaci romských rodin, které nechají své děti vyučit nějakému nedostatkovému řemeslu.

Takovou pozitivní diskriminaci by mu asi každý pochválil. Pochopitelně by kolem toho nebylo tolik kamer.

Právo, 28.2.2009