SPOLEČNOST: Revoluce nekrvavá - nikoli však sametová
Mám v úmyslu vnuknout, případně i pomoci založit "Projekt konsenzuální správy sdíleného vlastnictví (majetku)". Z právního hlediska by vycházel z občanského práva (zákoníku), a to především z institutu spoluvlastnictví a z institutu zastoupení či zmocnění. Výchozím právním předpokladem je axiom, že sdíleným, dříve a dosud neúplně nazývaným tzv. společným, veřejným, společenským, firemním, obecním, státním … atd. vlastnictvím - je všechno to, co nelze přiřadit (přisoudit) žádné konkrétní fyzické osobě z množiny osob tvořících danou vymezenou skupinu a ani žádné fyzické osobě vně této skupiny. Např. sdílený majetek rodinný, rodový, spolkový, akciové společnosti, územně správního celku, obce, kraje … až lidstva.
Výkon spoluvlastnických práv (hospodaření se společnou věcí) je u malých a přirozeně vzniklých skupin (např. spoludědicové) relativně jednoduchý a přehledný (byť často nikoli bezkonfliktní), protože se mohou a musejí mezi sebou domluvit nemnozí jednotlivci a dosažení konsenzu hlasováním či dohodou, případně rozhodnutím soudu, je relativně snadné, stejně jako je poměrně snadné vyhodnocení následných ekonomických dopadů takto přijatého rozhodnutí.
U větších celků - tzv. právnických osob je situace pochopitelně tím složitější, čím větším počtem fyzických osob je tato tvořena a čím větší je frekvence a závažnost (cena) rozhodování v této právnické osobě; (nelze svolávat hlasování všech členů i několikrát za den).
Hlavní problém je tudíž informačně-technologický. V malých společenstvích, např. rodinách, se problémy řeší osobně, nebo prostřednictvím zástupce (advokát při rozvodu, při kupní smlouvě apod.). Vztah mezi zmocněncem a zmocnitelem je jasný a přímočarý a i zákonem dostatečně upravený. Jinak je tomu u množiny zmocnitelů (např. občanů) a množiny jejich zmocněnců (poslanců). Proto je nutno tento dosud zcela nepřehledný svazek a nepřehlednou spleť zájmových vazeb mezi oběma množinami nahradit s pomocí software (podobného bankovnímu) tak, aby i každá individuální a časově vymezená oboustranná vazba mezi voličem a jím zmocněným zmocněncem byla dohledatelná a její výsledky vyčíslitelné a podle různých účelných třídících hledisek kumulovatelné a porovnatelné.
Ve výsledné fázi by to mělo vypadat asi tak, že občan si vybere z rejstříku politiků několik jemu blízkých, převede jim ze svého "účtu důvěry" hodnotu +1 (nebo naopak hodnotu -1 či 0) - tj. aritmetický výraz hlasování "pro", "proti" a "zdržel se". To může učinit kdykoliv průběžně vůči kterémukoliv registrovanému politikovi - bez ohledu na nějaké "volební období" - které tím pádem zanikne a stane se obdobím průběžným a trvalým. Software pohlídá nárůst či úbytek na "kontě důvěry" jednotlivých politiků a permanentně bude aktualizovat jejich pořadí. Prvních 200 se dostane do parlamentu a každý z nich se tam udrží jen tak dlouho, dokud stav jeho konta neklesne pod úroveň posledního (dvoustého) v pořadí a nebude nahrazen tím politikem z registru, který dosáhne lepšího výsledku.
Každé hlasování parlamentu bude označeno číslem "veřejné zakázky", před hlasováním ekonomicky vyhodnocené nezávislým orgánem a tímtéž orgánem nadále sledované až do jejího "umoření". Zisk či naopak ztráta z takového rozhodnutí politiků se průběžně zaúčtuje nejen příslušným hlasujícím politikům, ale alikvotně i jejich voličům, kteří tak budou muset zodpovědněji sledovat, koho kdy zmocnili, neboť jestliže se dostanou "do mínusu", budou (podobně jako v hokeji) vyloučeni ze hry na tak dlouho, než se jimi způsobená ztráta "umoří". A ve hře zůstanou jen ti zmocnitelé (a jejich zmocněnci), kteří hlasovali neškodně pro státní rozpočet. Takto zmocněným úspěšným politikům se to bohatě vyplatí, když uvážíme, že státní peníze, připadající až dosud politickým stranám, by si rozdělovali pouze aktivně činní poslanci. Pak by i z tohoto důvodu ztratili motivaci k vlastní korupci.
Ten projekt nebude vůbec snadný, bude to muset být týmová práce právníků legislativců, ekonomů, informatiků a programátorů, jejichž hlavní (a snad i jedinou) motivací bude zápal pro věc. Nelze očekávat podporu žádné stávající ani budoucí politické strany - byť by se sebevíc zaklínala přímou demokracií a péčí o věci veřejné.
Proto by bylo třeba funkčnost modelu vyzkoušet na menším, leč dostatečně velkém i dlouhodobém vzorku - např. na paralelním cvičném akademickém senátu či jiném útvaru studentské nebo jiné volené samosprávy - pokud se je podaří pro myšlenku získat.
Výsledný model by měl být univerzálně použitelný pro správu jakékoliv právnické osoby, řízené z tohoto okruhu volbou vybranými osobami fyzickými. Tedy např. větší akciové společnosti, sportovní svazy, zájmové organizace s větším majetkem, a samozřejmě obce, kraje, země i státy.
Ze stávající právní úpravy se budou muset vyloučit některé nesmyslné očividné nepravosti, a bude nutno opravit právní řád počínaje ústavou včetně listiny základních lidských práv, a to na základě těchto tezí:
1) Primárním subjektem práva je osoba fyzická. Osoba právnická je až odvozená od osob fyzických (je jejich účelovou a dočasnou kumulací, tudíž principiálně nemůže mít nikdy přednost, např. před soudem, před trvající a autentickou osobou fyzickou).
2) Každý člověk, který má být podroben výkonu pravomoci voleného zástupce, musí mít možnost tohoto zástupce volit či aktivně nevolit (být proti němu). To znamená, že zaniknou všechny účelově vymezené a rozdrobené volební obvody a budou nahrazeny obvodem jediným - tak vymezeným, aby obsáhl celou jurisdikci voleného orgánu. Volebním obvodem obecní samosprávy je území (katastr) obce, volebním obvodem státního orgánu je celý stát.
3) Volební právo a jeho výkon nesmí zůstat a být tajným či anonymním (podobně jako účty v bankách) může být pouze neveřejné, ale vždy dohledatelné a dokumentovatelné. Jak zmocněnec, tak zmocnitel musí znát (resp. mít možnost zjistit) svého partnera ve vzájemném vztahu po celou dobu trvání tohoto vztahu.
Politické strany ztratí svoje výsadní postavení ve společnosti a mohou se účastnit rovné a rovnoprávné soutěže s jinými akreditovanými a státem povolenými společenskými organizacemi. Mohou např. podporovat vybrané politiky, ovšem pouze za vlastní - nikoli státní prostředky.
