aneb Hřebík do rakve soukromníků

Sociální demokracie a další levicové strany chtějí zavést registrační pokladny domnívajíce se snad, že tím získají větší výběr daní. Myslím si ovšem, že je to pouze velký kšeft pro zahraniční výrobce registračních pokladen, a to nechci spekulovat o dalším tunelu, který s tím může být spojen. Levicové síly nemají ani tak nepřítele ve velkém kapitálu, zvláště zahraničním, kterému vždy usnadňovaly cestu (viz montovny aut, které dostaly daňové prázdniny), ale ve střední třídě, která má nezávislé prostředky a může dělat početnou opozici státu.

Zavedení registračních pokladen nezvýšilo výběr daní v zemích, které je zavedly, pouze se zvýšila šikana soukromníků. Kde jsou daňové úniky, tam takové úniky zůstanou. Je to gesto před volbami, aby se levicovým voličům ukázala nějaká síla. Někteří soukromníci dávají najevo svoji vyšší životní úroveň, která ovšem zdaleka neplatí pro všechny. To vede k závisti některých lidí a ty je zapotřebí dostat k volbám, aby tuto špatnou vlastnost naplnili svými hlasy levici. Na druhé straně doufám, že i malí soukromníci si uvědomí, kdo opravdu hájí jejich zájmy, budou volit své zastánce a nedají hlas svým hrobařům.

Ohledně významu střední třídy bylo už napsáno mnoho děl, jenom bych ještě zopakoval, že levice nestojí na střední třídě, potřebuje proletáře a krach některých soukromníků přivítá, protože přibude nezaměstnaných a zaměstnanců, tedy voličů levice. Levice potřebuje obnovit paradigma, v kterém se jí daří získávat příznivce. Protože toto paradigma podniků s velkým počtem zaměstnanců postupně mizí a lidé jsou stále více zaměstnáváni v malých podnicích nebo svoje podniky sami zakládají, je to pro levici trend zcela nepříznivý a v konečné fázi se může stát, že ji budou volit už jenom bezdomovci a sociální případy.

Velké podniky mají většinou svoje sídlo v zahraničí, kam odvádějí zisky a platí daně. Zatím se nedaří tuto situaci nějak zvrátit, nedařilo se to pravici, která měla daleko větší zájem chránit domácí podnikatele, pochybuji, že se to podaří levici. Zatímco pravicové vlády se snažily šetřit na státních výdajích, levice chce získat peníze ze střední třídy. To je velké nebezpečí. Jednak může mnoho schopných příslušníků střední třídy (hlavně odborníků) vyhnat do zahraničí, kde mají vyšší platy, a jednak může některé nakopnout do skluzavky k proletariátu.

Stát je bohatý tak, jak jsou bohatí jeho občané. Podpora střední třídy ve všech atributech a v celém rozsahu této skupiny lidí je zodpovědnou podporou státu. Svoboda člověka pochází z jeho nezávislosti materiální, ze schopnosti získat nezávislé prostředky přímo bez nějaké závislosti na druhých, tedy i na státu. Největší svobodu měli kdysi samostatní rolníci a potažmo obce, které si byly schopny vyrobit většinu produktů v místě. Tento stav je sice už dávno pryč, ale musíme si uvědomit, že svoboda je nezastupitelná ničím, ani materiálním blahobytem otroků. Přesto se však mnoho z těchto starých poměrů vrací. Je to především převažující zaměstnání lidí ve službách. Je to vzájemné vykonávání služeb, které nemusí v podstatě mít nějakou vazbu na kohokoliv vyjma těch dvou, kteří službu poskytují a kteří ji přijímají. Stát potom nemá jak vybrat daň, ale zase na druhé straně nepotřebuje zajišťovat těmto lidem zaměstnání a sociální podpory.

Jaká budoucnost nás čeká, nevíme. Můžeme se pouze domnívat, že globalizace má svoje meze a postupně se alespoň převážně vrátíme k domácím výrobkům, ke službám místních lidí a vzájemné občanské výpomoci. To samozřejmě vyžaduje též větší samostatnost obcí a menších politických celků, aby společenské služby byly blíže lidem, byly levnější a produktivnější, aby bylo možno efektivně využívat místních zdrojů energií. V podstatě si myslím, že to ani jinak být nemůže, máme-li zabránit nebezpečím, která z globalizace vyplývají, zaměstnat naše lidi a nikoliv Číňany, zabránit prodeji nebezpečných výrobků a znečištěných potravin, které v místě výroby někde za mořem zkontrolovat nejdou.

V tom bude mít nezastupitelnou úlohu střední třída tvořící většinu obyvatelstva, na které bude postavena obec i stát. Jiné modely stejně smysl nemají a jejich podpora je labutí písní odcházejícího světa třídních rozdílů a třídního myšlení. Třídy budou zcela jinak postavené. Bude třída těch, kteří pracovat chtějí a mohou, a třída těch, kteří pracovat nechtějí. Jejich třídní boj nás teprve čeká a jeho první náznaky se už rýsují i v této předvolební kampani. Nutit dnešní době zastaralé třídní vzorce nás vzdaluje úspěchu.