19.3.2024 | Svátek má Josef


SPOLEČNOST: Realita "street-smart"

20.4.2021

Učená tvorstva (abych byl genderově neutrální)! Jste tvorstva dlouho vzdělávaná a žádná z antropologických, psychosociálních ani jiných humanitních teorií vám není cizí. Chtěl bych vás ale upozornit na fenomén, nad kterým nemůžete vyhrát, ať se snažíte jak chcete, protože o něm zhola nic netušíte. Je to fenomén s anglickým názvem „street-smart“.

V češtině pro to nějaký oficiální termín neznám, snad by se dalo mluvit o vychytralosti lidí z ulice. Na vojně jsme my, víceméně bezmocní velitelé družstev, o svých podřízených říkali „hloupí, ale vyčůraní“. Říkali jsme to pochopitelně mnohem vulgárněji a výstižněji, ale to by tady cenzura nepustila. Standardní odpověď na pokus o rozkaz byla „Nebo co? Co mi uděláš, když neposlechnu? Víš, za kolik to mám?“ Velitelstvo tehdejší armády vůbec netušilo, že někteří vojíni prostě za celou vojnu na rozcvičce nebyli.

Street-smart je schopnost vytušit, že je něco fakticky nevymahatelné, že s drzostí dojdeš mnohem dál, než s poctivostí. Street-smart je schopnost pohybovat se v šedé ekonomice, proplouvat mezi nařízeními, přežívat mezi lidmi s minimem vynaložené energie a přitom nesklouznout do vysloveně těžké kriminality. Street-smart mnoho lidí získá už v dětství stráveném mezi vrstevníky v partě a tahle schopnost zůstává člověku i poté, co se nakonec stal mlsným kuchařem z povídky Dekameronu, sluhou dvou pánů, bezdomovcem, ale třeba i generálním ředitelem banky nebo špičkovým fotbalistou. Lidé odkojení „street-smart partou“ z dětství mohou být mimořádně úspěšnými v mnoha chvályhodných oborech lidské činnosti, nebo to mohou být dosti odporní hajzlíci (snad to projde přes cenzuru).

Na opačném pólu společnosti jsou lidé horující pro vzájemnou spolupráci, milování všech všemi, respektování všech neomylných zákonů, morálních apelů a práv všech. Lidé, kteří jako děti netušili, že je možné v partě kouřit za domem nebo zvonit na cizí zvonky. Lidé horující pro lidskost a ignorující, že součástí skutečné lidskosti je i různě velký střípeček schopnosti „street-smart“, který je - ach - někdy tak nečestný! Tihle lidé mohou v chráněném a umělém prostředí rovněž dosáhnout nemalých úspěchů, nebo se také mohou propadat do depresí a marnosti.

Oslovil mě jistý občan: „Vy nejste rasista, že ne? Vy jste mi sympatický, já vám dám hodinky, podívejte. Chcete?“ Pravil jsem, že druhé hodinky nepotřebuju. Pán na to: „A proč je nechcete? Vy proti mně něco máte?“ Chytrý tah. Snaha zahnat mě do ofenzivy. Ptám se tedy, jestli mi k nim dá i záruční list, protože co když jsou rozbité. Tohle nečekal, hodinky schoval do kapsy a zahájil akci číslo dvě: „Nekoupíte ode mě stravenky? Já vám je prodám, dostal jsem je na sociálce, ale měl bych radši peníze.“ Street-smart mu velí změnit taktiku a jít na mě s prosíkem. Já na to, že ty stravenky BOHUŽEL nepotřebuju. K čemu by mi byly, když si za ně nekoupím ani cigarety, ani flašku, říkám. Občan narazil na rovnocenného soupeře, ale nechce odejít bez boje. Vyráží do útoku: „Vy mi nechcete pomoct, protože jste rasista!“ Zahraju spravedlivé rozhořčení - já a rasista? To jste mě pane ranil. Měl jsem vás za slušného člověka, ale teď už se s vámi bavit nebudu. Občan zklamaně odchází hledat další oběť a z dálky ještě na mě volá „Rasisto“ pro případ, že by ho někdo slyšel. Ví, že nakonec se mu jeho finta podaří. Vždycky se zatím povedla!

Jiný případ: prodej vánočních stromečků, najednou se vedle mne ozve „Pane, neměl byste drobné? Čtrnáct dní jsem nejedl a chtěl bych si teď koupit alespoň deset rohlíků.“ Vynikající strategie - výběr situace, požadavek ani příliš skromný, ani přemrštěný. Asi mám na čele napsáno, že žebrákům občas vážně přispívám. Ale čtrnáct dní??? Hraju si na doktora - vyhrňte si rukáv. Hm, hydratace dobrá, podkožní tuk zachovaný. Pane, vy že jste čtrnáct dní o hladu? Nelžete mi. Ale že jsou ty vánoce, můžu vám dát dvacet korun. „Za dvacku si deset rohlíků nekoupím, dejte mi alespoň padesát!“ Amatér, ještě musí svou street-smart pořádně trénovat. Zasouvám dvacetikorunu do peněženky a dál se věnuji stromkům. Lhát se nemá, alespoň ne takhle hloupě a na náměstí, které je proslulé jako shromaždiště narkomanů.

Street-smart velí využít dychtění té opačné sociální skupiny po obraně všech „slabých a utlačovaných“ a předvést se jako ten nejutlačovanější. Body k dobru si lze přičíst zejména zvoláními: „Já znám svá práva a oni mi ta práva upírají!“ nebo „Proč mi nikdo nevěří? To mám nějaký cejch nebo co? (a to občas ani nelžu)“ a také „Kdybych měl dražší oblečení, hned byste se ke mně chovali jinak! (ale na to bych si musel umět vydělat)“ „Oni si na mě zasedli, protože jsem ženská (a ne proto, že porady jen pasivně prosedím).“ A vždy se najde nějaká andělská duše, která prohlásí, že naše společnost je plná předsudků, a začne na imaginárním „exemplárním příkladu“ hájit svou představu o spravedlnosti.

Nedávno si jeden na fotbalovém hřišti myslel: „On mi něco řekl, já mu tedy moc nerozuměl, ale co jiného by mi mohl říci běloch, než že jsem opice. Všichni běloši si to o mně myslí, protože všichni jsou rasisti, a teď to řeknu všem. RASISTÁÁÁ! JSEM URAŽÉÉÉN!“ Bim ho do zubů, aby věděl, že tohle mi říkat nebude. „On říkal něco jiného? Tak to ne, to nepřiznám, vždyť bych vypadal jako vztahovačný trouba! Vy se mi to pokoušíte namluvit, protože jste rasisti!“ Návyky z dětství. Street-smart velí: když si nejsi jistý, pořádně to rozmázni a stůj si na svém. Oni ti nakonec dají za pravdu. A krásný a plodný závěr případu: vážně míněný návrh jednoho „experta“, že napříště by mělo být pod trestem žluté karty zakázáno zakrývat si ústa, když hráč na hřišti někomu něco říká.

To nevymyslíš.

Převzato z autorovy Palety názorů a ptákovin