SPOLEČNOST: Rasismus, nebo dojná kráva?
Na mušku si nejprve vezměme Čunka. Všichni hovoří o tom, jak vicepremiér hovořit nemá, co má zůstat prosťáčkovi skryto. Slova o dávkách pro opálené (mnohdy pouze pro ně) jsou ale pravdou, českou pozitivně diskriminující skutečností. Nevadí? Jak komu! Nepleťme si filozofii sociálního státu (respektive státu, jenž je oprávněn a povinen svým občanů zajistit určité důstojné zázemí) s dojnou krávou, kterou jedni krmí a druzí dojí. Meze sociální pomoci státu se posouvají stále více kupředu (viz O odstrašujícím nápadu), ponejvíce k tíži pracujících, avšak nesprávným směrem.
Namířit správně pomoc potřebným je otázkou sociálního státu. Nelze problém vyřešit zvýšením příspěvků na bydlení (Z vlastní zkušenosti vím, že např. v Jihlavě jsou příspěvky na bydlení na ubytovnách přednostně poskytovány Romům - pozn. autora) a podobnými výdaji, ale pouze podporou vlastního přičinění, založení živnosti, aktivní podporou zaměstnanosti ve formě dotací zaměstnavatelům za zaměstnávání dlouhodobě nezaměstnaných apod. Neplivejme na Čunka za jeho pravdivý, snad trochu familiérně formulovaný výrok, ale učiňme kroky k nápravě. Vždyť i sami Romové hovoří o běžném zneužívání sociálních dávek.
Řekněme, že doposud šlo o vážné problémy. Fajnovka Baroš a jeho problémy s nenavoněnými protihráči nám musí připadat směšné. Právě lidé, kteří z podobných případů dělají dramatické příklady rasismu, nehledají léčení příčin rasové nenávisti, ale pouze rádi v rámci represivních opatření tiší svá ega. Baroš hraje léta v zahraničí, běžně přichází do styku s lidmi všech barev pleti, bez problémů na obou stranách. Řešil by někdo, kdyby Baroš podobné gesto ukázal třeba na Kollera. Asi ne, i kdyby Koller páchnul sebevíc.
Hledání rasismu tam, kde není, nám brání nalézat jej tam, kde skutečně vážně hrozí.
Pozitivní (nepravá) diskriminace je diskriminace napomáhající bujení té pravé.
