Zastánce radikalismu a separatismu označují politicky „korektní“ představitelé a média hanlivě za extrémisty a snaží se z nich v očích neznalé veřejnosti udělat pomalu lumpy. Chybně a zbytečně.

Radikalismus není nic špatného. Osvědčil se v řadě oborů lidské činnosti. Během 18. století se tímto termínem začali označovat stoupenci důkladných společenských změn, a to zejména v oblasti požadavků týkajících se svobody. Postupem času byl ve většině Evropy pojem „radikální“ používán v kontextu progresivního liberalismu.

Stejně tak separatismus je lidem zcela přirozená snaha k oddělení a osamostatnění nějakého území. Důvodem pro takový postup v historii lidského společenství byl útlak, závislost, náboženské přesvědčení nebo vědomí, že jedni vyžírají druhé a nezaslouží si to.

Novodobá politická korektnost a její nový slovník, který bohužel už přejímá řada rádoby novinářů, staví pravé významy výše uvedených pojmů pomalu mimo zákon. Zastánci politické korektnosti, bojující za „jednotu a tmelení“, označují zastánce radikalismu a separatismu za extrémisty a snaží se z nich v očích mnohdy neznalé veřejnosti dělat vyvrhely. Přesto je dobré si uvědomit, že právě tyto hodnoty přetrvaly ve své podstatě tisíciletí a nebýt jich, tak tu dnes žádná politická korektnost není.

Současní unijní politici a nevolení byrokraté odsuzují separatismus, ale rozdělení Jugoslávie jim nevadilo a oddělování dalších zemí ve světě také ne. V mnoha případech to dokonce aktivně podporují. Odsuzují také radikalismus, ovšem z důvodu panické hrůzy o ztrátu židle a vlivu. Přitom radikální problémy, jakými bezesporu jsou například hospodářská krize, ale i pozitivní diskriminace, nelegální imigrace nebo novodobá umělá asimilace národů do nového, si zasluhují právě a jedině radikální řešení. Bohužel také svým výkladem pokřivili takové termíny, jakým je například zdravý nacionalismus, vycházejíce z jeho anglosaské definice. Je přece tak jednoduché a laciné, označit tímto dnes již pomalu pejorativním označením každého, kdo ctí přirozenou národní soutěž, bez které by nebylo ani občanské společnosti evropského typu.

Zdravý radikalismus a separatismus jsou legitimním viděním světa. Nejsou to ani sprostá slova, ani přesvědčení hodné zavržení. Ještě pár let unijní politické korektnosti a lidé si pravé významy těchto pojmů a kladné důsledky jejich uplatňování rádi znovu osvojí a přijmou za své.

Autor je členem Republikového předsednictva Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora