V poslední době o sobě dal pan president opět výrazně vědět svým stanoviskem k výstavbě radaru na našem území. A opět se vyznamenal, jako již předtím při rozhodování o vstupu do EU nebo při zaujímání stanoviska k ovlivňování klimatických poměrů na této planetě.

Možná si to ani nestačíme uvědomit, ale žijeme ve skutečně historicky přelomové době - spolupodílíme se na vzniku společné Evropy, která může znamenat pro Evropu tak zásadní kvalitativní změnu, k jaké zde nedošlo již více nežli tisíc let; lidská civilizace se na životě této planety začíná projevovat do té míry, že musíme začít hledat účinné cesty k harmonizaci své existence s přírodními procesy; v důsledku dosažení určitých existenčních jistot a z toho plynoucí změkčilosti všech jedinců dochází k zásadním posunům v globálním nazírání na společenskou mravnost, etiku i chápání svobody jednotlivce, čehož negativními důsledky jsou mj. mezinárodní terorismus a znemravnělost společnosti a s tím související vznik zcela nových problémů, na něž musí společnost hledat řešení.

Těchto širších souvislostí bychom si měli být vědomi i při zaujímání stanovisek ke klíčovým problémům dneška. A na tyto souvislosti by nás měli upozorňovat společenské autority a vychovávat nás k tomu, abychom své aktuální problémy dokázali zasadit do toho správného kontextu a dokázali je vnímat a řešit s ohledem na obecný prospěch.. Je to zejména v této době nepochybně nevděčný úkol a není divu, že se do něho nikdo nehrne. Ale je to úkol nanejvýš potřebný a hodný opravdového vůdce. Takovým by měl být ve státě především president. Je smutnou skutečností, že my v této převratné době máme na postu presidenta člověka, který skutečný význam sjednocení Evropy sám vůbec nepochopil a stanoviska ke globálním problémům vytváří prismatem populismu a hokynaření. Jeho "pochopení" pro ty, kteří nepovažují S. Koreu nebo Írán za nebezpečné protože jsou daleko, ukazuje, jak hluboko (ale bohužel i vysoko) naše občanská nezralost sahá. Jeho výzvy k politikům, aby vysvětlovali situace a jejich souvislosti veřejnosti jsou (ale opravdu) falešné, neboť pokud si nechce uvědomit, že i on je politik a ze všech právě on by se měl takovýchto úkolů ujímat jako první, není mužem na svém místě. Navíc jeho formulace jsou v případě základny stejně jako dříve v případě společné Evropy formulacemi chytré horákyně, takže nikdy není jasné, co vlastně chce, resp. chce vždy obojí (respektovat nesouhlas i vyjít Americe vstříc). Myslím, že je trapné mít takového representanta.

Řešení samotného problému základny je nepochybně poučné a poměrně přesně zobrazuje poměry v naší současné společnosti. Je potvrzením toho, že demokracie bez občansky uvědomělých jedinců je slabá a není schopná své problémy účinně řešit. Je i potvrzením toho, že zatím ještě dostatečně občansky uvědomělí nejsme. Občanské uvědomění znamená ochotu podřídit své osobní zájmy zájmům společnosti, schopnost vytvořit vlivné veřejné mínění, schopnost vybrat ve volbách občansky a politicky vyzrálé representanty, schopnost posuzovat problémy objektivně a ve všech souvislostech. V našich postojích se až příliš projevuje historicky získaný komplex malosti. My po svých zkušenostech nejsme schopni uvěřit, že s námi někdo silný může jednat jako s rovný s rovným. Proto u jakékoliv dohody s ním v nás samotných zůstává pochybnost, zda jsme to přece jen neudělali ze slabosti nebo ze strachu. Jistotu vlastní suverenity máme jen tehdy, jestliže jakýkoliv záměr silnějšího dokážeme překazit. Je to možná u tak malého národa pochopitelný postoj a velké národy nám ho do určité míry tolerují. Na druhou stranu je to musí nutit k obezřetnosti, protože národ s takovým postojem je trvalým zdrojem problémů a brzdou vývoje globalizovaného společenství. Na tuto strunku brnkají všichni ti, kteří pro svoje zamítavé postoje mají úplně jiné důvody (chtějí narušit spojenectví s USA, vyhovuje jim napětí a neklid ve společnosti, chtějí získávat lacinou popularitu). Další známkou občanské nezralosti jsou obecně postoje místních opozičníků při realizování jakýchkoliv velkých projektů v jejich okolí. V demokracii mají všichni možnost říci svůj názor, a tak ho říkají, bohužel zatím většinou bez ohledu na širší souvislosti. Už vícekrát jsme si potvrdili, že chtít vyjít vstříc takovým stanoviskům by mohlo znamenat zablokování výstavby jakékoliv skládky, čistírny odpadních vod, spalovny apod.

U radarové základny se aktivizují obě skupiny a vzájemně si dodávají odvahu. Neustále volají po přesvědčivých věcných argumentech, přičemž dávají jasně znát, že je nepřesvědčí vůbec nic. Neustále jim vadí, že pro tlumočení svého názoru mají málo místa, zajímalo by mě však, zda ti radikální křiklouni vytvářejí dostatečný prostor těm svým sousedům, kterým třeba základna nevadí. Divil bych se, kdyby se v místě nenašel někdo, kdo i bez nákladné kampaně usoudí, že
- kdyby byl radar zdraví nebezpečný, tak by Američané měli problém zajistit jeho obsluhu a z jiných míst (určitě to není první radar, který realizují) by se to i k nám už dávno doneslo;
- kdyby jeho výstavba byla neúčinná, tak to při svých finančních problémech USA nebudou realizovat;
- i kdyby to mělo v této fázi sloužit přednostně USA samotným, tak přispět k bezpečnosti partnera, kterému jsme historicky tolik dlužni za jeho pomoc v dobách pro vznik i uchování našeho státu nejkritičtějších a na kterého i dnes spolu s ostatním světem spoléháme, by pro nás měla být čest a morální povinnost;
- je ostuda a vlastní degradace pokud bychom terorismu a vydírání ustupovali ze strachu.
Spíš bych si myslel, že se prostě neodváží proti radikálním hulvátům kolem sebe, pasujícím se na representanty opozice, vystoupit.

Netroufal bych si odsuzovat nikoho za to, že nepřesvědčil odpůrce výstavby, protože každý soudný člověk vidí, že to logickými argumenty není možné. I když pro sebe si takové argumenty "opozičníci" trvale nárokují a to i přesto, že sami logické protiargumenty předložit nedovedou.