Po mnoho staletí civilizace byla hlavní pravidla jasná. Většina lidí byl a podřízených a hlavní část života jim zabírala snaha se uživit a vychovat děti. Ať už to bylo otrokářství, feudalizmus a později kapitalizmus (případně fašizmus či komunizmus). Karty byly rozdány. Když jste se něčím vyučil, pak jste toto povolání vykonával po celý život. Když se muž a žena vzali, tak to bylo před církví na celý život, i když to třeba nefungovalo. Morální pravidla byla silná a nebylo radno je porušovat. Porušování bylo trestáno vrchností, pak státem a také všeobecným odsudkem.

Neříkám, že pravidla byla vždy jen dobrá, ale fungovalo to a stabilizovalo to společnost. Bouřili se jen vyšinutí jedinci a revolucionáři. Zpravidla nedopadli dobře. Ovšem v druhé polovině dvacátého stolení se Západ dopracoval k prosperitě a blahobytu. Přibylo volného času i svobody a tak začali někteří vymýšlet nová pravidla a bořit ta stará. Jistě k otřesu starých hodnot přispěly i obě světové války hrůzou v zabahněných zákopech a beznadějí nacistických koncentračních táborů. I komunistické diktatury. Jak mohu věřit v křesťanské zásady, když bůh tohle dopustil? Jak se těžiště lidských aktivit odklánělo od práce k zábavě, tak se obdivovanými idoly stávali sportovci, zpěváci, herci, modelky. Každý chtěl být jako oni a už tolik netáhlo objevovat nové léky a vymýšlet vynálezy. Práce rukama, jako by byla méněcenná.

Levicové myšlenky vždy lákaly, zejména mezi mladými, a lidé snili o utopické rovnostářské společnosti ve všeobecném blahobytu a hojnosti. Kde se Rotschild se svým dělníkem potkají na zahraniční dovolené. Nedali se odradit ani mnoha historickými nezdary. Neúspěch a krach komunizmu inspiroval západní liberály k tomu vytvořit nový lepší socializmus. Pustili se do toho z gruntu. Začali bořit a zpochybňovat historii. Na paškál si vzali otroctví (ale jen to černé), kolonializmus a další. Kácely se sochy, přejmenovávala umělecká díla. Pod pláštíkem korektnosti uplatnili levičácké heslo: kdo nejde s námi, jde proti nám.

Ale šli dál. Muž a žena jim bylo málo a tak v rámci woke obrození hlásali, že člověk může být tím, čím se cítí a tím spustili lavinu desítek možností pohlaví. Můžete být i bez pohlaví, chcete-li. Původně zbytečně trestná odchylka lásky k stejnému pohlaví se stala duhově oslavovanou možností. Gréta a její následovníci udělali z trendu klimatu nové zelené náboženství. S krutými pravidly zasahujícími do kořenů hospodářství a útočícími na naši životní úroveň. Periodicky pracujícími obnovitelnými energetickými zdroji se snaží s problémy nahrazovat ty naše tradiční. Proč tak rychle a bezhlavě? Protože se prý blíží apokalypsa a konec světa. Je tu ďábel – oxid uhličitý. Dost na tom, že ho všichni vydechujeme. Automobilky musí vyrábět elektromobily, které ale lidé moc nekupují. Co není woke, se postupně zakáže. Nutí nás věnovat tomuto náboženství stále větší část své životní úrovně.

Přešlapující a handrkující se demokracie nezvládá řešit skutečná závažná témata doby a tak pomalu znechucuje voliče, toužící po normálu a připravuje opět scénu pro režim silné ruky, jak mohly i naznačit volby v USA.

K tomu si ještě připočtěte covid a ideologické rozmíšky Západu, Ruska a Číny a máte obraz dnešní rozkolísané společnosti. Jistě pokrok musí být a mladí to nebudou dělat jen podle nás starých. Chtějí se také prosadit a zapsat do historie. Jsou má slova jen nepochopením starého člověka pro pokrok a ono si to vše sedne k všeobecné spokojenosti, jako když se od páry přecházelo k elektřině? Jaká bude společnost za další čtvrt století? Dokáže se opět v svobodné diskuzi sjednotit na rozumném cíli nebo zůstane rozhádaná ve stylu Trump, Harrisová, Fiala, Babiš? Něco zůstane, něco se uhladí? A co je vůbec cílem? To už, možná naštěstí, nepoznám. Tak se tu s tím nějak poperte. Jen pomněte, že čím více se bude řešení problémů oddalovat, tím horší a radikálnější řešení pak přijde.