Vzhledem k epidemii psychických obtíží až psychiatrických onemocnění, genderové fluidity a na ně navazující regrese mentálních schopností a změněného vnímání zevní reality u současné mladé generace si musíme položit otázku, zda-li nedochází k masivním negativním změnám jejich mozkové funkce a případně i k mozkovým změnám strukturálním, které jsou důsledkem vlivu uměle vytvořeného zevního i virtuálního prostředí, které je obklopuje a ve kterém vyrůstají.

A pokud odpovíme na tuto otázku kladně, tak si musíme zároveň položit otázku jaké jsou příčiny tohoto stavu a mechanismy, kterými jsou tyto změny realizovány.

O příčinách a jejich řešení jsem diskutoval ve svém minulém pojednání, kde jsou dokladoval, že evolučně prověřené podněty (včetně určité míry přirozeného stresu) , které mají vést ke zdravému rozvoji funkce lidského nervového systému (i imunitního) – spontánní pohyb, pobyt v přírodě, manuální činnosti, kolektivní řešení cílů, úkolů a problémů v hierarchických strukturách, prožívání existenčního stresu, omezený přísun vysokoenergetické potravy, horší hygienické podmínky ( byť mohou vnímány z našeho pohledu jako stresující), byly z prostředí příslušníků současné mladé generace z velké míry eliminovány. V současné době převládají hyperprotektivní přístupy s umetáním cestiček s předcházením jakémukoli stresu, nadbytek vysokoenergetické potravy a nápojů, omezení pohybu a individuální pobyt v domácím superčistém prostředí a hlavně vliv virtuálního digitálního světa sociálních sítí a počítačových her , který se vesměs zásadním způsobem rozchází se zevní realitou minulou i současnou, a nově i vliv tzv. umělé inteligence (AI).

Pokud se na problematiku podíváme poněkud zjednodušeně a jednostranně z pohledu kybernetiky, tak pro jakýkoli adaptivní síťový systém zpracovávající informace ( nervový, imunitní systém, virtuální neuronové sítě) platí, že je nutné pro jeho správnou funkci absolvovat fází učení, která zaručí, že si systém vytvoří či posílí náležité síťové spoje umožňující adekvátní reakci na výstupu na základě vstupů při řešení problémů či úkolů.

Jestliže učení neodpovídá evolučně naprogramovanému účelu, potom nedojde ke správnému vytvoření patřičných spojů nebo k prořezání nepatřičných. Toto potom vede v případě imunitního systému při nedostatečném vystavení patogenů v dětství ke vzniku autoimunních onemocnění, kdy imunitní systém organismu není schopen rozpoznat své vlastní buněčné struktury a začne je destruovat nebo k vytvoření imunodeficientních stavů, kdy imunitní systém není schopen patřičnou silou reagovat na běžné patogeny nebo k rozvoji alergických stavů, kdy naopak reaguje přemrštěně na nepatogenní složky (pyl, roztoči).

Analogicky při neadekvátním učení na evolučně podmíněné podněty může dojít u nervového systému k jeho dysfunkci se sníženou funkcí – snížení pohlavního a rodičovského pudu, snížení mentálních schopností, oslabení kreativity, poklesu soustředivosti a oslabení paměti, i k neadekvátní zvýšené reakci – poruchám spánku, patologické úzkosti, depresi. Objevují se sebedestrukční prvky včetně genderové fluidity, sebepoškozování a odmítání reprodukce.

Dopad na oba adaptivní systémy sníží schopnosti organismu odolávat nepříznivým vlivům měnícího se životního prostředí a podkopává nejenom vitalitu jednotlivce, ale i celých postižených populací a civilizací a vystavuje je riziku vyhynutí při masivní stresové zátěži z důvodu krizových situací přírodního nebo společenského původu.

Musíme zmínit i důležitý průsečík imunitního a hormonálně-nervového systému- mikrobiom tlustého střeva, jehož složení a funkce zásadním způsobem ovlivňuje funkci obou systémů (např. náladu, spánek a vyladění imunitní odpovědi) a kdy zvláště nepříznivě jeho funkci mění nadměrná hygiena, nevhodná strava a opakovaná antibiotická terapie v dětství.

Určitým nemilým překvapením může být, že nepříznivé popsané změny, které se v současnosti dějí naší mladé generaci, mohou být přenosné na jejich potomky, pokud tedy dojde k jejich reprodukci. To se může dít prostřednictvím epigenetické dědičnosti, kdy zatím ne úplně prozkoumanými mechanismy dochází na základě změn v zevním prostředí a jejich reflexí organismem k vypnutí nebo zapnutí patřičných genů v pohlavních buňkách ( např. cestou metylace DNA znemožňující čtení určitých genů), což ovlivňuje životní funkce nebo i chování jejich potomků . Původně cílem tohoto procesu, bylo zvýšit adaptaci potomků na rychle se měnící podmínky zevního prostředí, aby se zvýšila šance na jejich přežití. Tato funkce se bohužel může současným způsobem našeho života obrátit proti původnímu účelu, pokud budou nepříznivé změny lidské mozkové činnosti přeneseny do dalších generací a dále budou hnány v dalších generacích akcelerací změn našeho zevního i virtuálního prostředí vlivem IT technologií a zejména prostředky AI, které ještě prohloubí destabilizaci nervového systému lidských populací.

Lidský nervový i imunitní systém je odrazem jednak dlouhodobých evolučních procesů a krátkodobých náhlých změn. Oba provázané adaptační orgány (nervový, imunitní) jsou tedy vykovány evolucí tak, aby umožnily naše přežití v nespojitě se měnícím kompetitivním zevním prostředí, ale z hlediska základní síťové architektury potřebují ke své optimální funkčnosti dobu zrání, která zabezpečí rychlé schopnosti se přizpůsobit zevnímu prostředí při zachování základní vnitřní struktury a homeostázy organismu a zajištění reprodukce. Aby se oba procesy, tedy zajištění stability organismu a nutné připravenosti k adaptivním změnám chování organismu, adekvátně nastavily, je nutné z principu fungování adaptivních síťových informačních systémů, aby se naučily v době zrání adekvátně identifikovat jak zevní stresory, tak vnitřní prostředí a došlo tedy k jejich dozrání. Jestliže se octnou v nerovnováze v důsledku příliš rychlých změn nebo vystavení neadekvátním podnětům nebo eliminací adekvátních podnětů, potom dochází k dysfunkci adaptivních systémů, která může mít fatální důsledky pro další vývoj lidských populací.

Pokud se ukážou výše uvedené vývody jako správné, tak bychom měli kromě učení systémů umělé inteligence věnovat stejnou pozornost a finanční prostředky (raději i větší) i adekvátnímu učení imunitních a nervových systémů našich dětí prostřednictvím vystavení jejich adaptivních systémů nutným stresovým vlivům vyplývajícím z principů evoluce (pobyt a pohyb v přírodě, kooperativní činnosti menších skupin při řešení úkolů, manuální činnosti) eliminaci těch vlivů, které destabilizaci způsobují ( např. adorace neomezeného individualismu, nadměrné používání IT technologií) a podporu těch vlivů, které proti ní působí (víra, morálka, odpovědnost za vyšší celek). Lidská rasa povstala na základě smysluplné kooperace rodin a malých lidských skupin z těchto rodin složených, a toto základním způsobem utvářelo lidské chování a myšlení a funkci lidského mozku.

Výše popsané mechanismy vzniku dysfunkcí psychického zdraví nastupující generace a propadu porodnosti naší populace mohou naznačovat, kde začít tento gordický uzel rozmotávat. Také mohou odpovídat na otázku, proč dochází k rapidnímu nárůstu psychických problémů mládeže, onemocnění spojených s dysfunkci imunitního systému a proč se dobře míněná ekonomická pro-populační opatření k podpoře porodnosti míjí dříve či později účinkem. Tedy, že se nelze spoléhat jenom na ně, ale je třeba stabilizovat naše adaptivní systémy učením prostřednictvím vystavení vlivům, které jsou nezbytné pro jejich dozrání a evolučně ověřenou zakotvenou funkčnost.